Jak vypada volný verš
Základní znaky volného verše
Volný verš nevyužívá přízvuku ani počtu slabik, naopak často ruší interpunkci a počet slabik je různý. Většinou bývá nerýmovaný, ale to není podmínkou, rým se může objevit. Na rytmickém uspořádání volného verše se podílí rozložení pauz na konci i uvnitř veršů.
Archiv
Co to je verš příklad
Verš je obvykle jeden řádek básně. Vázaný verš je pravidelný – báseň má nějaký rytmus, který se stále opakuje, a nejbližší verše mají zpravidla stejný počet slabik. Vázané verše v češtině mají většinou přízvuk na lichých slabikách (protože přízvuk je v češtině na první slabice) – tomu se říká trochej.
Archiv
Jaké máme druhy veršů
Rozlišujeme verš střídavý, sdružený, obkročný, přerývavý a absolutní.Verš střídavý (ABAB) Asi nejpoužívanějším je pro svou lehkost porozumění a možnost využití v písňových textech rým střídavý (schéma: abab), který můžeme vidět např.Verš sdružený (AABB)Verš obkročný (ABBA)Verš přerývaný (ABCB)
ArchivPodobné
Co to znamená verš
Verš je obvykle definován jako celistvá rytmická a významová jednotka básnického textu, oddělená od ostatních jednotek přesnými hranicemi. Jde o jeden řádek básnického díla, založený na výrazně rytmické organizaci.
Jaký je rozdíl mezi rýmem a veršem
Rým je zvuková shoda jedné nebo více slabik na konci veršů. Verš je základní stavební jednotkou básně (v textu mu většinou odpovídá jeden řádek). Dva verše tedy tvoří většinou jeden rým. Jednotlivé verše se pak spojují do slok.
Co je to Jambický verš
Jamb je dvouslabičná básnická stopa, sestávající z první slabiky krátké a druhé dlouhé, případně první nepřízvučné a druhé přízvučné (zápis: U—).
Co je to Anafora
Anafora je v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět. Je opakem epifory, u níž se slova opakují na konci verše nebo jiného celku.
Co se rýmuje se slovem nejlepší
bdí, ctí, dí, dlí, dní, hřmí, hý, jí, ký, lpí, lstí, lví, lží, mdlý, mí, mstí, mší, mží, ní, prý, pří, psí, rdí, rzí, skví, smí, sní, spí, stí, stý, sví, šlí, tkví, tlí, tmí, tří, tví, ví, vsí, vší, zdí, zlí, zlý, zní, zří, zví, čí, ční, čpí, žnívíce…
Co je to lichý verš
Tato forma je užívány především v mytologických písních staronorské poezie. Ljóðaháttr – čtyřveršová sloka, liché verše mají čtyři přízvučné slabiky a tři aliterace na verš, mimoto také cézuru uprostřed, sudé verše mají tři přízvučné slabiky a dvě aliterace na verš, nemají cézuru.
Co je to Blankverš
Blankvers je nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách, většinou s mužským zakončením (tedy končící na přízvučnou slabiku).
Co je to Daktyl
Daktyl je v metrice stopa, skládající se z jedné přízvučné (či v časoměrném verši dlouhé) slabiky a dvou nepřízvučných (či krátkých) v uvedeném pořadí.
Co je to próza
Próza, výraz pochází z latinského výrazu prósa orátio – tj. řeč hovořící přímo, nerýmovaně, próza je tedy každý psaný text nepsaný ve verších. Jde tedy o běžnou, přirozenou formou psaného textu na rozdíl od „vázané řeči“ čili poezie.
Co je to Epanastrofa
Epanastrofa (z řeckého epanastrofé – obrácení) nebo také palilogie (z řeckého palillogiá – opakování řečeného) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následujícího verše. Používá se rovněž v rétorice.
Jaký je rozdíl mezi veršem a rýmem
Rým je zvuková shoda jedné nebo více slabik na konci veršů. Verš je základní stavební jednotkou básně (v textu mu většinou odpovídá jeden řádek). Dva verše tedy tvoří většinou jeden rým. Jednotlivé verše se pak spojují do slok.
Co se rýmuje se slovem srdce
držce, hrnce, mrzce, srnce, trpce, zrzce, čtvrtce, drhne, držme, držte, frnkne, hrdle, chrchle, krmme, mrkne, mrkve, prchne, prste, prstě, sprchne, strhne, strčte, škrtne, trhne, vrhne, vtrhne, zbrkle, zvrtne, brzdě, drsně, krmě, krčmě, mrštně, mrtvě, prkně, prvně, strmě, vrbě, Brně, drbe, drze, drže, hrdě, hrne, krve, …
Co je to sudy verš
Sudý verš se rýmuje se sudým, lichý s lichým. Rýmují se dva po sobě jdoucí verše.
Co je to jambický verš
Jamb je dvouslabičná básnická stopa, sestávající z první slabiky krátké a druhé dlouhé, případně první nepřízvučné a druhé přízvučné (zápis: U—).
Co je to Alexandrin
Alexandrín je dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) rýmovaný verš tvořený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (přerývka), která ale v české poezii není dodržována zcela důsledně.
Co je to stopa verše
Literatura nejmenší metrická jednotka sylabotónického a časoměrného verše, skládající se z několika slabik. Slabika s metrickým důrazem se nazývá teze (nese iktus), slabika nebo slabiky bez metrického důrazu se nazývají arze. Podle počtu slabik se rozeznávají stopy dvojslabičné, trojslabičné i víceslabičné.
Co je to povídka
Povídka je epický literární žánr krátkého či středního rozsahu. Patří mezi fikci a téměř vždy je prozaický, nikoliv veršovaný. Je kratší než román a na rozdíl od něj zachycuje pouze jeden aspekt života či jeden vybraný moment, nikoliv lidský život jako celek.
Co to je epika
Epika, také nazývaná výpravná literatura nebo narativní literatura, je literární druh. Je založena na ději, vyprávění příběhu. Příběh v tomto smyslu znamená záznam událostí v čase, řadu kauzálně spojených prvků. Epika bývá vymezována vůči lyrice a dramatu.
Co je to Epizeuxis
Epizeuxis (z řeckého epizeuxis – připojení) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova nebo slovních spojení za sebou v jednom verši. Používá se rovněž v rétorice.
Jak poznám rýmy
Hlavní příznaky rýmyHlenovitá sekrece.Kýchání nebo kašel.Ucpaný nos a zhoršení průchodnosti.Slzení, bolest ucha nebo v krku.
Co je to rýma
Rýma (rinitida) označuje zánět nosní sliznice, který se projevuje sníženou kvalitou dýchání nosem. K rýmě dochází v důsledku zduření sliznice nebo kvůli nadměrné tvorbě hlenu v nose, například při zánětu horních dýchacích cest nebo při alergii.
Co je to Daktylotrochej
U daktylotrocheje se nejedná o jednu stopu, ale o celý verš, ve kterém dochází podle předem daného plánu ke střídání daktylu a trocheje. Dochází tedy ke střídání stopy tříslabičné a dvouslabičné. V české poezii se s takovým veršem setkáme zejména na konci 19. století (např.
