Co je dekadence literatura
V širším smyslu však může být jako dekadentní popsáno jakékoliv literární dílo vnímané jako úpadkové, bez společenské funkce či přímo protispolečenské – pojem přitom může sloužit jako hanlivý odsudek, ale také neutrální označení.
Co je to dekadentní
Dekadence (z lat. de-cadentia od cadere, padat) znamená úpadek, rozpad; odtud přídavné jméno dekadentní, úpadkový.
Kdo patril do dekadence
dekadence – chtěli ničit stávající svět, do popředí kladou animalitu (dávají průchod pudům, vášním), odmítají náboženství, na druhé straně píší o křesťanských světech. Všímají si osob, které dosahují zvláštních duševních stavů – šílenství g tvoří linii dekadentní tvorby, další tvoří vizionářská poezie.
Archiv
Kde vznikla dekadence
Dekadence je světový názor a životní postoj literátů poslední třetiny 19. a začátku 20. století vycházející z Schopenhauerovy a Hartmannovy filozofie nevědomí a Nietzchovy filozofie nadčlověka. Název vznikl z francouzského slova décadence – úpadek.
Co je realismus v literatuře
REALISMUS – spisovatelé zobrazují ve svých dílech skutečnost takovou, jaká opravdu je. Liší se od romantismu, kde si spisovatelé vybírali určité jevy a odtrhávali je od skutečného života.
Jak se dekadence projevuje v literatuře
V literatuře se dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcismem. K životu dekadentů se často vázalo bohémství, satanismus, nevázaný sex nebo alkohol, opium a jiné drogy.
Jak poznat impresionismus
Impresionismus je umělecký směr, který vznikl v druhé polovině 19. století. Byl reakcí na ateliérovou malbu, jeho cílem je malba v přírodě (plenér), kde se pokouší zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle, neopakovatelné chvíle, okamžik duševního rozpoložení (imprese = dojem).
Jak poznat realismus
Znaky realismu:pravdivý obraz skutečnosti /bez idealizace/přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka.realistický hrdina je typický jednotlivec /zatímco romantický hrdina byl člověk výjimečný/, v průběhu děje se mění a vyvíjí, někdy je ústřední hrdina nahrazen kolektivem.
Co to je naturalismus
Naturalismus (z latinského natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů). Vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu.
Co je to realismus v literatuře
Zatímco v romantismu se literatura zaměřovala na rozervané a myšlenkově zajímavé postavy, realismus se snaží zachytit celou společnost, její charakterizovanou spodinu (chudáky, alkoholiky apod.) nebo prototyp průměrného člověka v prostředí, ve kterém se vyskytuje.
Co zobrazuje realismus
Realismus (z latinského realis = věcný, skutečný, od res = věc) označuje různé směry, názory a postoje, které různým způsobem zdůrazňují „věcnost“, respekt člověka vůči skutečnosti, úsilí o správné poznání věcí samých: ve filosofii.
Co to je realismus
Realismus (z latinského realis = věcný, skutečný, od res = věc) zahrnuje směry, názory a postoje, které různým způsobem zdůrazňují „věcnost“, respekt člověka vůči skutečnosti, úsilí o správné poznání věcí samých.
Jaký je rozdíl mezi realismem a Naturalismem
Naturalismus klade velký důraz na detailní popis prostředí i situací (například detailní líčení deliria v Zabijákovi) a na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus zobrazuje něčím výjimečné osoby (takzvaně „nejbídnější z bídáků“), stojící buďto na okraji společnosti, nebo …
Kdo patří do naturalismu
Těmito autory jsou Josef Karel Šlejhar, Karel Matěj Čapek-Chod a Vilém Mrštík, který byl zejména velkým teoretikem a propagátorem naturalismu v české literatuře.
Co je typické pro naturalismus
Krajním směrem realismu byl naturalismus. Jeho východiskem bylo přesvědčení, že základem všeho dění je pouze hmota a člověk je trpným produktem dědičnosti, pudů a prostředí. Naturalistický román má být přírodopisným výkladem lidského života, jeho sociologickou studií.
Co je naturalismus v literatuře
Naturalistické romány se vyznačují odlidštěním. Autor nevstupuje ani nezasahuje do děje. Nechává vyvíjet události přesně tak, jak by se přirozeně udály. Cílem je obnažit člověka ve fyziologické podstatě (jako bytost řídící se pudy – ne mozkem).
