Co určujeme u Citoslovcí
Citoslovce (interjekce) jsou neohebným slovním druhem, který vyjadřuje nálady a pocity, vůli mluvčího, označuje hlasy a zvuky. Obyčejně nemá žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce mohou sloužit také na vyplnění prázdných částí věty.
Jak se označují citoslovce
Citoslovce (interjekce) jsou slova neohebná, která vyjadřují nálady, city a vůli mluvčího (např. ach, br, ó, pst) nebo na něco upozorňují (hej, ble) anebo označují hlasy a zvuky, např. bác, cink, prásk, haf. Citoslovce patří společně s příslovci, předložkami, spojkami a částicemi do neohebných slovních druhů.
Jak používat citoslovce
Úplně jednoduše bychom mohli říct, že citoslovce tedy používáme pro zapsání nějakého zvuku, který jsme zaslechli. Mohou ale také vyjadřovat naše nálady a pocity, říkáme jimi, jak se vlastně cítíme. Mezi citoslovce ale patří také slova jako pst, kšá, hyjé, haló nebo hej.
Archiv
Co je ale za slovní druh
3) Spojky (Konjunkce)
– slouží ke spojování vět a větných členů; teprve ve spojení s nimi nabývají svého významu – nejsou větným členem; neplnovýznamový slovní druh – některé spojky mohou mít platnost částic a) souřadicí – a, i, ani, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, ať, buď – nebo, aj.)
Jaké jsou citoslovce
Citoslovce zpravidla vyjadřují: nálady, pocity (ach, fuj, ó, hurá, ouvej, au), vůli mluvčího – pobídka, vybídnutí k práci nebo ke zvířatům (haló, hybaj, marš, hej, prrr, hop) hlasy, zvuky (mňau, žbluňk, bum, cink, bim bam, haf, prásk, mlask, kykyryký).
Jak se ptáme na citoslovce
| 6. příslovce | vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu… (ptáme se na ně: jak, kde, kdy, proč, …patří ke slovesu) |
|---|---|
| 8. spojky | spojují slova, věty |
| 9. částice | uvozují věty, něco hodnotí, vytýkají |
| 10. citoslovce | vyjadřují city, nálady, označují zvuky |
Jak se pozná příslovce
Příslovce jsou neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a míru vlastností. Ve větách má nejčastěji funkci příslovečného určení. Příklady příslovcí: brzy, rychle, nahoru, velmi, francouzsky, dopoledne, mdlo, krátce. Rozlišujeme několik druhů příslovcí: místa, času, způsobu, příčiny a míry.
Jak se poznají částice
Částice jsou řazeny mezi tzv. neohebný slovní druh, tedy nemění svůj tvar- nedají se časovat ani skloňovat jako ohebné slovní druhy (podstatná a přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa). Částice také nejsou větným členem- při větném rozboru nejsou označovány jako větný člen a z rozboru je vynecháváme.
Jak psát citoslovce ve větě
Citoslovce = neohebný slovní druh
V běžném významu citoslovce nejsou považovány za větný člen, pak oddělíme citoslovce čárkou. Můžeme si pomoci tím, že v mluvě (v běžné řeči) též oddělíme citoslovce od zbytku věty pauzou a klesnutím hlasu, v psaném projevu proto na tomto místě napíšeme čárku.
Co se určuje u zájmen
Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).
Co určují částice
Částice (partikule) je neohebný slovní druh, který signalizuje vztah mluvčího k výpovědi, vyjadřuje modalitu věty nebo zvýrazňuje větný člen. Zpravidla uvozuje větu, to znamená, že stojí na jejím začátku, ale může stát i uvnitř věty. Některé částice mají platnost věty, např. Ano.
Co to jsou citoslovce
Velice často se jedná o jednoslabičná slova. Citoslovce zpravidla vyjadřují: nálady, pocity (ach, fuj, ó, hurá, ouvej, au), vůli mluvčího – pobídka, vybídnutí k práci nebo ke zvířatům (haló, hybaj, marš, hej, prrr, hop)
Jak se určují druhy zájmen
Podle významu rozdělujeme zájmena na:osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratné zájmeno se (si)přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj.ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.tázací: kdo, co, jaký, který, čí (stojí na počátku tázacích vět)
Jaké jsou všechny částice
Rozdělení částic
Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu: ať, kéž, ano. Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý. Je potřeba je odlišovat zejména od spojek: I promluvil ke králi.
Jak dělá kůň citoslovce
Kůň – Hí hò.
Jaké mluvnické kategorie určujeme u zájmen
Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).
Jaké jsou druhy zájmen
Druhy zájmen
| druh zájmen | zájmena |
|---|---|
| TÁZACÍ | kdo co jaký který čí (+ přípona -pak -že) |
| VZTAŽNÁ | kdo, co, jaký, který, čí, jenž |
| NEURČITÁ | viz schéma pod tabulkou |
| ZÁPORNÁ | nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný |
Kdo dělá mě
Kohout kokrhá, slepice kdáká a kvoká, husa štěbetá, kachna kváká, krocan hudruje, holub vrká, hrdlička cukruje, vrabec čimčará, slavík klokotá, sova houká, vrána krákorá, tetřev toká. Hmyz, tedy létající, jako moucha, včela či vosa, bzučí, komár bziká, cvrček cvrká, a ….
Kdo dělá Bee
Bee je jednou hlavních postav a zároveň přední antagonistkou ve filmu The Babysitter z roku 2017. Cola Johnsona. Pod slupkou její hezké tváře se ale skrývá ďábel a ve filmu sehrála přední antagonistickou roli. Její roli ztvárnila australská pohledná herečka a modelka, Samara Weaving.
Jak poznat mě a mně
Nahraďte v každé větě zájmeno já zájmenem ty.
Tam, kde řeknete tě, patří kratší mě, tam, kde můžete říct tobě, je správný delší tvar mně. Případné tebe lze nahrazovat méně obvyklým mne.
Na koho co na mě
Skloňování zájmena já
| 1. pád (kdo, co) | já (Tento článek jsem psal já.) |
|---|---|
| 2. pád (koho, čeho) | mě, mne (Napsali to i beze mě/mne.) |
| 3. pád (komu, čemu) | mně, mi (Přinesl mně/mi to.) |
| 4. pád (koho, co) | mě, mne (Potkali mě/mne tam.) |
| 5. pád (oslovujeme, voláme) | — |
Co dělá koza
Kočka mňouká a vrní, pes štěká, vrčí a kňučí, kráva bučí, ovce bečí, koza mečí, kůň řehtá, prase chrochtá a kvičí, osel hýká, jelen troubí, vlk vyje, medvěd bručí, pavián vřeští, myš piští, žába kuňká a skřehotá, had syčí.
Kdy je mě
Pomůcka pro psaní mě a mně
Máte-li tedy pochybnosti, stačí si místo zájmena já dosadit právě zájmeno ty. Pokud tvar druhé osoby bude tobě, pak píšeme mně. Je-li tvar tebe, použije se mě.
Koho co mě mně
Skloňování zájmena já
| 1. pád (kdo, co) | já (Tento článek jsem psal já.) |
|---|---|
| 2. pád (koho, čeho) | mě, mne (Napsali to i beze mě/mne.) |
| 3. pád (komu, čemu) | mně, mi (Přinesl mně/mi to.) |
| 4. pád (koho, co) | mě, mne (Potkali mě/mne tam.) |
| 5. pád (oslovujeme, voláme) | — |
Jak se naučit mě a mně
Pomůcka pro psaní mě a mně
Máte-li tedy pochybnosti, stačí si místo zájmena já dosadit právě zájmeno ty. Pokud tvar druhé osoby bude tobě, pak píšeme mně. Je-li tvar tebe, použije se mě.
