Jaké jsou prvky právního vztahu
Prvky právního vztahu
Každý právní vztah má 3 prvky (bez nich by se nejednalo o právní vztah): subjekt – účastníci právního vztahu, obsah – práva a povinnosti účastníků tohoto vztahu, objekt/předmět – k čemu práva a povinnosti účastníků směřují.
Archiv
Co odlišuje právní úkon od právní skutečnosti
Právní úkon je právní skutečnost, je projevem vůle a je v souladu s právními předpisy. Projev vůle může být učiněn prakticky jakýmkoli způsobem, který je pochopitelný pro jiné osoby. Projev vůle je platným právním úkonem za předpokladu, že vyhovuje všem náležitostem stanoveným v zákoně.
Archiv
Co je to protiprávní jednání
Protiprávní jednání (delikt) je porušení práva, které způsobuje bez ohledu na vůli delikventa (a zpravidla proti ní) určité sankční důsledky, např. právo poškozeného na náhradu škody nebo odpovědnost za přestupek.
ArchivPodobné
Jak se dělí právo
V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.
Jaké jsou právní vztahy
Typy právních vztahů
relativní – jde o vztah konkrétních subjektů. absolutní – jeden ze subjektů je určitý a ten má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které tedy působí tzv. erga omnes (vůči všem). Jde např. o vlastnictví.
Co je to relativní neúčinnost
Institut relativní neúčinnosti právních jednání obsahově odpovídá stávajícímu institutu odporovatelnosti. Jde o právo věřitele domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči němu právně účinné, a to v případě, že právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky.
Kdy je smlouva neplatná
Absolutně neplatné je právní jednání: které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku); které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku); které od počátku zavazuje k nemožnému plnění (§ 588 občanského zákoníku);
Co není právním jednáním
Absolutně neplatné je právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, také právní jednání zavazující k plnění od počátku nemožnému.
Co to je právní úkon
Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují
Jaké máme právní odvětví
Právní odvětví
V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.
Co patří mezi základní znaky práva
Znaky právní normy:Normativnost – příkazy, zákony, oprávněníZávaznost – subjekt právního vztahu si nemůže rozhodovat o tom, zda-li pravidlo chování dodrží, či nikoliv.Obecnost – znamená to, že se vztahuje na neurčitý počet případů k neurčitému počtu subjektů.
Jak dělíme právní normy
S ohledem na jejich závaznost se právní normy rozdělují na kogentní a dispozitivní právní normu. Dalším dělícím prvkem je rozdělení podle použité legislativní techniky. Právní normy se tak rozdělují např. na taxativní a demonstrativní.
Jaký je rozdíl mezi neplatností a neúčinností právního jednání
Podstatné je, že neúčinnost právního jednání může být vyslovena pouze vůči tomuto věřiteli. Rozdíl mezi neúčinností a neplatností lze mimo jiné spatřovat také v tom, že neplatnost působí vůči všem, kdežto neúčinnost pouze vůči jí dovolávajícímu se věřiteli. Neúčinné právní jednání však zůstává i nadále platné.
Co je to teorie důvěry
Rakouská právní nauka formulovala tzv. teorii důvěry (Vertrauenstheorie), která je výchozí pro tzv. adresovaná právní jednání. Jde o právní jednání, která ke svému vzniku (perfekci) vyžadují, aby projev vůle došel do sféry adresáta.
Co je to absolutní neplatnost
Absolutní neplatnost znamená, že právní jednání sice existuje, ale je pro vady neplatné. K této neplatnosti přitom soud v případě soudního řízení přihlédne i bez návrhu, tedy aniž by zaměstnanec či zaměstnavatel museli aktivně tvrdit, že právní jednání je neplatné.
Kdy je právní jednání neplatné
Absolutně neplatné je právní jednání: které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku); které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku); které od počátku zavazuje k nemožnému plnění (§ 588 občanského zákoníku);
Jak lze právně jednat
Právně lze jednat konáním (komisivní jednání) nebo opomenutím (omisivní jednání), může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit (konkludentně). Svým obsahem a účelem musí právní jednání odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Co to je konkludentní
Konkludentní právní jednání je projev vůle učiněný jiným způsobem než slovně (tedy ne ústně nebo písemně), přičemž právně jednající takovým způsobem, jako je např. kývnutí hlavou, potřesení rukou, nevyjádření protestu, mlčky, vyjádří svou vůli se právně vázat (viz právní vztah).
Co to je pozitivní právo
Pozitivním právem (označovaným též – ne zcela přesně – jako platné právo) se rozumí takové právo, které lze odvodit ze systému vesměs psaných právních norem, které jsou v dané době platné. Jeho protikladem je právo přirozené.
Co je to ústavní právo
Ústavní právo je právní odvětví veřejného práva vymezujícího stát a obsah státní moci. Ústavní právo je tvořeno souhrnem právních norem nejvyšší právní síly určujících formu státu a vlády, rozdělení a výkon státní moci a základní práva a svobody.
Jaká jsou práva
V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.
Jaké jsou základní práva
Všeobecná deklarace lidských práv obsahuje všechna tato práva: hospodářská, občanská, politická, sociální i kulturní.
Jaké jsou druhy právních norem
S ohledem na jejich závaznost se právní normy rozdělují na kogentní a dispozitivní právní normu. Dalším dělícím prvkem je rozdělení podle použité legislativní techniky. Právní normy se tak rozdělují např. na taxativní a demonstrativní.
Jaké jsou normy
Normy lze obecně rozdělit na : absolutní (normativní, descendentní), které předepisují a vyžadují a jsou ustaveny nějakou autoritou (kupř. Bůh, stát, zákonodárce, starosta, ředitel apod.) relativní (popisné, ascendentní), které popisují normalitu jako to, co je běžné a obvyklé (kupř.
Kdy nastává relativní neplatnost
relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo druhému účastníku (ostatním účastníkům) právního úkonu, popřípadě – namítá-li neplatnost právního úkonu osoba, která nebyla jeho účastníkem – všem účastníkům právního úkonu, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich (srov.
