Kdy se píše mi nebo my
Pravidla psaní my / mi
| slovo | kdy se píše |
|---|---|
| MY | 1. osoba množného čísla (kdo => Zlobit se budeme my!) |
| MI | 3. osoba jednotného čísla (komu => Odpusť mi!) |
Archiv
Jaké i se píše po my
E) Podmět typu my všichni, oni všichni
Zde píšeme v příčestí činném (i trpném) -i. Například: Seděli jsme kolem ohně a povídali si. Taková milá rodina – tu pohromu si opravdu nezasloužili.
Archiv
Co je to my
U zájmena „mi“ (tedy tvaru zájmena „já“) se oproti předchozímu výrazu objevuje hned několik variant, ve kterých je možné jej užít. Ve 2. a 4. pádě mohou být užívány rovnocenné tvary mě/mne.
Archiv
Kdy se píše mě a mně
Tam, kde řeknete tě, patří kratší mě, tam, kde můžete říct tobě, je správný delší tvar mně. Případné tebe lze nahrazovat méně obvyklým mne.
Kdy je mi a my
Při psaní zájmen my a mi je nejdůležitější uvědomit si, jestli zájmeno zastupuje pouze jednu osobu nebo jestli se týká více osob. Pokud mluvíme o 2 a více lidech, musíme napsat Y. Jestliže se věta vztahuje na jednu jedinou osobu, píšeme I měkké.
Jaký druh zájmena je si
Zájmena se podle funkce a významu dělí na: zájmena osobní (též personalia) – já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona a zvratná zájmena se a si. zájmena přivlastňovací (též posesiva) – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj.
Jak se píše my všichni
Slovní spojení my všichni (nikoli mi všichni) se často objevuje v souvislosti se shodou přísudku s podmětem. V některých případech je totiž podmět ve větě nevyjádřený a ani z kontextu nelze vysledovat, kdo konkrétně byl v podmětu zastoupen.
Kdy se používá mně
Tam, kde říkáte tobě, se píše mně. Tam, kde říkáte tebe, se píše mě.
| pád | jak se to píše |
|---|---|
| 1. (kdo, co) | já [ty] |
| 2. (koho, čeho) | mě [tebe] (knižně mne) |
| 3. (komu, čemu) | mně [tobě] (mi) |
| 4. (koho, co) | mě [tebe] (knižně mne) |
Koho co mě nebo mne
Skloňování zájmena já
| 1. pád (kdo, co) | já (Tento článek jsem psal já.) |
|---|---|
| 2. pád (koho, čeho) | mě, mne (Napsali to i beze mě/mne.) |
| 3. pád (komu, čemu) | mně, mi (Přinesl mně/mi to.) |
| 4. pád (koho, co) | mě, mne (Potkali mě/mne tam.) |
| 5. pád (oslovujeme, voláme) | — |
Jak se píše byly
Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).
Jaké zájmeno je ti
Zájmeno ti – osobní (Podal ti knihu.) X zájmeno ukazovací (Ti to ale umí.) Zájmeno jeho – přivlastňovací (Jeho kniha se nám líbila.)
Co je za slovní druh my
3. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují (přivlastňují, ukazují). Poznáme je tak, že si zkusíme za zájmeno dosadit slovo, které zastupuje (její sešit → Lenčin sešit, my → já a Pavel).
Jaké I mi všichni
Osobní zájmeno MY vyjadřuje podmět v množném čísle, a tím v podstatě určuje, že podmětem je skupina osob, do které patřím i já (my všichni včetně mě). Například: My (= naše skupina) se v lese neztratíme. My (naše skupina včetně mě) nemáme rádi lež. Zájmeno MI je variantou výrazu mně.
Jak se píše měli
Je správně měli nebo měly Jde o skupinu dětí (kluci i holky). Pokud jsou tam i kluci, tak se píše měli. Pokud by tam byly jen holky tak měly.
Proč mně
na psaní slabik mě a mně. Kromě tvarů zájmena já platí obecné pravidlo: kde je v základovém slově –m-, píšeme ve slově odvozeném –mě-, kde je v základovém slově skupina –mn-, píšeme –mně-.
Kdy se píše jí a kdy jí
Tvar ji používáme ve 4. pádu jednotného čísla. Tvar jí naopak ve všech ostatních pádech, nejčastěji ve 3. pádu.
Kdy se píše saz
Nejčastější výrazy, které se tedy vždy píší s předponou s, jsou následující: Sklidit, schovat se, skonat, skončit, skoupit, spáchat, skoupý, spálit, spasit, splatit, splašit, splnit, spotřebovat, spořádat, sprovodit (ze světa), spropitné, stěžovat si, stmívat se, strnout, strávit, strpět, stvořit, stýskat si, stržit.
Kdy se píše ty a ti
V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Jednotlivé rody od sebe odlišujeme podle toho, jakým ukazovacím zájmenem si můžeme na slovo ukázat: V množném čísle se zájmena trochu mění: mužský rod = TI, ženský rod – TY, střední rod TA.
Jak se píše děti
Pozn.: Podstatné jméno dítě je v čísle jednotném rodu středního, v množném čísle však ženského, a v přísudku proto píšeme tvrdé ‑y: Děti seděly v koutě a ani nedutaly.
Koho co mojí
Nominativ. Kdo Co já ty. on. ona. ono.Genitiv. Koho Čeho mne, mě tebe, tě jeho, ho, jej. něho, něj. jí níDativ. Komu Čemu mně, mi. tobě, ti. jemu, mu. němu. jí níAkuzativ. Koho Co mne, mě tebe, tě jeho, ho, jej. něho, něj, -ň ho, jej.Vokativ. Oslovujeme, Voláme. — ty. —Lokál. O kom O čem mně tobě něm. ní něm.Instrumentál.
Koho co on
Cvičení
| 1. pád | nominativ | Kdo Co |
|---|---|---|
| 3. pád | dativ | Komu Čemu |
| 4. pád | akuzativ | Koho Co |
| 5. pád | vokativ | Oslovujeme, voláme |
| 6. pád | lokál | O kom O čem |
Jaké máme zájmena
Druhy zájmenosobní (on, já, ty)přivlastňovací (náš, jejich, vaše)ukazovací (ten, ta, to)tázací (kdo, co, který)vztažná (kdo, co, jenž)neurčitá (kdokoli, cosi, každý, všichni)záporná (nikdo, nic, žádný)
Jak určit vzor u zájmen
Zájmenné skloňování – je takové, které používá vlastní (zájmenné) vzory: vzor ten (tvrdý vzor) a vzor náš (měkký vzor). Adjektivní skloňování – to se řídí vzory přídavných jmen mladý (tvrdý vzor) a jarní (měkký vzor). Nesklonná zájmena – některá zájmena skloňovat nelze a jsou tedy tzv. nesklonná.
Jaké i se píše Když se mluví o ženách
Jde‑li o ženy, píšeme v příčestí ‑y: Nechtěly jsme se už hádat s manželi, vyrazily jsme proto na výlet samy. Jde‑li o muže nebo o muže a ženy zároveň, mužský rod má přednost před ženským, píšeme ‑i: Byli jsme rádi, že máme klid na sledování sportovního přenosu.
Kdy se píše tvrdé a měkké i
V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y.
