Jak tvoříme přítomný čas prostý
Otázku v přítomném čase prostém vytvoříme tak, že na začátek věty dáme tzv. pomocné sloveso "Do" (I, you, we, they) nebo "Does" (he, she, it), potom následuje podmět (I, we, Peter, my sister, Thomas nad Jenny,…) a sloveso v infinitivu bez "to" (live, go, sleep, travel,…) a nakonec ostatní části věty.
ArchivPodobné
Co to je přítomný čas
Přítomný čas (prézens (2. pád prézentu), z latinského praesens) je slovesný čas, který v různých jazycích vyjadřuje především v současnosti probíhající děje nebo trvající stavy. Obvykle je bezpříznakový a dá se jím vyjádřit i minulost (tzv. prézens historický, např.
Jak poznat minulý čas prostý a průběhový
Minulý průběhový čas není složitý, jeho použití se dá odvodit od použití přítomného prostého a průběhového času. Obecně lze říci, že průběhový čas se používá tehdy, kdy nějaká aktivita (zrovna) probíhala, prostý čas naopak tehdy, když nějaká činnost (prostě) proběhla.
Jaký je rozdíl mezi přítomným časem prostým a Průběhovým
U času prostého pracujete s pomocným slovesem DO a základním tvarem významového slovesa. U času průběhového pak s pomocným slovesem BE a významové sloveso má na konci -ING. Nikdy je však nemůžete kombinovat a v tom je kámen úrazu.
Archiv
Kdy se používá has been
Pokud se ve svém záměru soustředíme na děj a nikoliv na výsledek, anebo pokud ani žádný výsledek není, používáme předpřítomný čas průběhový. She has been doing her homework.
Co je to past simple
Minulý čas prostý používáme pro děje, které se odehrály v jasně definované minulosti. Často jsou s ním spojovány časová určení yesterday, three weeks ago, last year, when I was young. We watched a film yesterday.
Kdy se používá předpřítomný čas
Předpřítomný čas použijeme, pokud děj nebo čas není ukončen, odehrál se nyní nebo nedávno a jeho důsledky sahají do přítomnosti. Často používáme příslovce: TODAY, THIS YEAR, THIS MONTH, JUST, ALREADY, EVER, NEVER, YET, SO FAR, RECENTLY apod. Příklady: I have had two cups of coffee today.
Jaké i se píše v přítomném čase
V osobních koncovkách přítomného času píšeme vždy měkké i/í.
Jaký je rozdíl mezi past simple a pást Continuous
Minulý čas průběhový používáme tehdy, když chceme sdělit, že něco probíhalo v určitý moment v minulosti. Liší se tak od minulého času prostého, kterým pouze stručně říkáme, že se něco v minulosti stalo. U minulého času průběhového jde ale především o průběh.
Kdy se používá přítomný čas průběhový
Použití průběhového času
Přítomný čas průběhový používáme, když mluvíme o dějích, které právě probíhají (v době, kdy o nich mluvíme). She is cooking now. They are leaving.
Kdy se používá předpřítomný čas prostý a kdy průběhový
Předpřítomný čas prostý většinou vyjadřuje děj, který už je ukončený. Dáváme důraz na výsledek děje. Předpřítomný čas průběhový naproti tomu spíše vyjadřuje neukončený děj, tedy ten, který stále ještě probíhá. Dáváme důraz na trvání a průběh děje.
Kde se píše Just
Just použijeme, když se právě něco stalo: I'm not hungry, I've just had lunch. (Nemám hlad, právě jsem měl večeři.)
Co je to present perfect
Předpřítomný čas prostý používáme, když mluvíme o událostech, co se odehrály v minulosti, ale mají nějakou souvislost s přítomností. Jedním případem použití předpřítomného času prostého je pro mluvení o zkušenostech, které jsme prožili do současné doby.
Jak se tvoří past perfect
Tvoří se použitím pomocného slovesa had a minulým příčestím. Např: write → had written. sleep → had slept.
Jaký je rozdíl mezi past simple a Present Perfect
Zatímco děje vyjádřené pomocí minulého času jsou již ukončené, často definované příslovečným určením referujícím k minulosti (yesterday, two days ago, last winter, atd.), děje vyjádřené předpřítomným časem dokončené nejsou (tedy stále probíhají, i když začaly v minulosti) nebo mají jinou spojitost s přítomností.
Kdy se píše Ya kdy i
V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti: dívka vs. dým, tisk vs.
Kdy se píše po c tvrdé Y
Pokud se podstatné jméno skloňuje podle vzoru hrad, píšeme koncovku -Y, i když následuje po písmenu C. Jak už jsme si řekli dříve, vzor má v pravopise přednost. Píšeme tedy: Na stole ležely tácy s dorty.
Kdy je past simple
Minulý čas prostý (Past Simple) použijeme v angličtině tehdy, když chceme říct, co se stalo v minulosti a skončilo už. I played football on Monday. V pondělí jsem hrál fotbal. She went to the doctor yesterday.
Kde se používá past continuous
Minulý čas průběhový se používá, pokud se klade důraz na průběh či délku zmiňované činnosti. Tvoří se slovesem to be ve vhodném tvaru (tedy was/were) a příponou -ing. It was raining. You were driving.
Jak se tvoří přítomný čas průběhový
Tvoření průběhového času
Tvar slovesa v přítomném čase prostém tvoříme pomocí vyčasovaného slovesa být (to be), které je následováno významovým slovesem – k jeho základnímu tvaru přidáme koncovku -ing. I am reading. We are traveling.
Co to je čas průběhový
Přítomným časem průběhovým sdělujeme, co se děje v naší přítomnosti právě teď, co v daný moment děláme.
Kdy se píše have been
1 Jak tvořit předpřítomný čas průběhový
| Kladný tvar | ||
|---|---|---|
| I | have been repairing | Opravuji své auto. (Akce začala v minulosti.) |
| You | have been searching | Hledáš to už dvě hodiny. |
| He | has been playing | Hraje tenis. (Začal v minulosti.) |
| She | has been doing | Od rána dělá domácí úkol. |
Co je already
already [ɔːlˈredɪ]
už, již se stalo ap. hl. s předpřítomným či předminulým časem, v AmE též s minulým časem prostýmI've already seen it. Už jsem to viděl.
Kdy se používá did
Při tvorbě otázky či záporu v minulém čase prostém používáme pomocné sloveso do, tedy jeho minulý tvar did (zápor pak did not, zkráceně didn't) a infinitiv významového slovesa bez to. Tvar pomocného slovesa je stejný pro všechny osoby (na rozdíl od do, které se ve 3. os.
Kdy použít past simple a past perfect
Předminulý čas dává najevo, že se děj odehrál v hluboké minulosti a minulý čas prostý pak jednoduše zmiňuje, že se něco stalo (že nemohl uvěřit, že mu snědli dort). Druhá věta se také odehrává v minulosti, ale jenom z části. Dort byl sice snězen v minulosti, ale přišlo se na to až teď.
