Jak poznáme větu práci
Věta přací
Funkce: vyjadřujeme svá přání a touhy. Obvykle je zakončena tečkou. Často obsahuje výrazy ať, kdyby tak, kéž by… Kéž bych nemusela tak brzy vstávat.
Archiv
Jak poznat vetu Tazaci
∎ Větou tázací se ptáme, vytváříme otázku, chceme se něco dozvědět. Na konci věty tázací píšeme otazník.
Archiv
Jaké jsou druhy Tázacích vět
Podle morfologických, syntaktických a sémantických kritérií rozlišujeme u t.v. formální podtypy: ↗zjišťovací tázací věta // ↗zjišťovací otázka (1), (4), ↗doplňovací tázací věta // ↗doplňovací otázka (2), (5), ↗alternativní otázka // ↗disjunktivní otázka (3), (6).
Jaké jsou druhy vět
Oznamovací, tázací, přací, rozkazovacíVěta oznamovací Funkce: oznamujeme novou informaci, popisujeme situaci, vypravujeme. Obvykle je zakončena tečkou.Věta tázací Funkce: ptáme se, zjišťujeme informace. Obvykle je zakončena otazníkem.Věta přací Funkce: vyjadřujeme svá přání a touhy. Obvykle je zakončena tečkou.
Co se píše za větou práci
PAMATUJ – VĚTOU PŘACÍ vyjadřujeme nějaké PŘÁNÍ. Za větou přací píšeme zpravidla TEČKU nebo VYKŘIČNÍK . Ať mám spoustu dušiček. Nechť chytím toho hříšníka.
Co musí obsahovat věta
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.
Co dělá větu větou
Věta je struktura skladebních mezislovních vztahů, obsahující jeden mluvnicky vyjádřený přisuzovací vztah. Věta je elementární promluva sdělná, ve které se mluvčí – způsobem zanechávajícím formální dojem obvyklosti a subjektivní úplnosti – aktivně staví k nějakému konkrétnímu faktu či ke skupině faktů.
Čím končí věta
Tečka označuje ukončení věty jednoduché, složené nebo souvětí, pokud mají funkci oznamovací, někdy také rozkazovací a přací. Na konci věty se píše tečka, i když je na jejím konci e‑mailová nebo jiná elektronická adresa (např.
Jak se pozná hlavní věta
„Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Co to je věta
Věta je typizovaný jazykový útvar, kterým mluvčí slovně vyjadřuje určitou myšlenku, vztah k situaci, nebo obecný názor.
Jak se pozna věta
Věta se od nevětného vyjádření liší v první řadě tím, že obsahuje PŘÍSUDEK. Že je vět více tedy poznáte snadno a jednoduše podle toho, kolik je v celé výpovědi přísudků.
Jak vypadá věta
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.
Co musí mít věta
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.
Jak se ptáme na větu Podmětnou
Na v.v. podmětnou se ptáme otázkou kdo, co a větou řídící, např. : Je dobré, že už se na mne nezlobíš. Kdo, co je dobré Příklad: Kdo se bojí, nesmí do lesa.
Jak se určuje počet vět
Určovat počet vět podle čárek (interpunkce) nedoporučujeme. Počet vět bezpečně zjistíme výhradně podle počtu určitých sloves. Rozlište věty jednoduché a souvětí: Jan dlouho čekal, a přestože mu byla zima, vytrval. Na krátký okamžik se mu vybavily stromy, ohýbající se ve větru, a příjezdová cesta k domu.
Jak se skládá věta
Základním typem slovosledu je: podmět – (subjekt) přísudek (verbum) – předmět (objekt). Babička koupila dům. Přívlastek shodný stojí zpravidla před podstatným jménem (krásná žena) a přívlastek neshodný za podstatným jménem (kočka domácí).
Jak se pozná věta předmětná
Jak větu předmětnou poznáme Ptáme se na ni, stejně jako na předmět, pádovými otázkami, s výjimkou prvního (to by byla, jak víme, vedlejší věta podmětná), přičemž nejčastěji se tážeme pádem druhým a čtvrtým, tedy: Koho/co Koho/čeho
Jak se ptáme na předmětnou větu
Předmětná
Vyjadřuje předmět ke slovesu/přídavnému jménu z věty řídící. Ptáme se na ni: pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu + věta řídící.
Jak urcovat druhy vedlejších vět
Vedlejší věty nahrazují větné členy, proto druhy vedlejších vět odpovídají druhům větných členů a stejně se také na ně můžeme ptát. Při určování druhu vedlejší věty se musíme ptát celou větou hlavní a odpovědět celou větou vedlejší.
Jak se pozná věta Podmětná
Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).
Jak se ptáme na Podmětnou větu
Na v.v. podmětnou se ptáme otázkou kdo, co a větou řídící, např. : Je dobré, že už se na mne nezlobíš. Kdo, co je dobré Příklad: Kdo se bojí, nesmí do lesa.