Jak vysvětlit zdvojené souhlásky
Zdvojené souhlásky se objevují:
v odvozených slovech ve spojení s předponami od-, pod-, bez-, roz-, nej- … Například: nej-jasnější. ve slovech končících na -n, či mající -n- před koncovkou ve spojení s příponou -ný. Například: cenný.
Kdy se píše jedno n
Psaní jednoho n
Jedno n se píše: u přídavných jmen odvozených příponou ‑í od jmen pojmenovávajících zvířata, jejichž kořen končí na ‑n: havran – havraní, kuna – kuní, slon – sloní (srov. ryba – rybí), a od příčestí trpných: dán – daný, chráněn – chráněný, konán – konaný.
Archiv
Kde se píše jedno na kdy dvě
Dvě n se vždy píšou u přídavných jmen, která jsou odvozená od podstatných jmen končících na n. Přesněji řečeno, jejichž kořen končí na n. Jsou to ta přídavná jména, jež jsou tvořena příponou -ný či –ní.
Jak poznat na nn
Dvě n píšeme pokud:kořen podstatného jména končí na -n, -ň. Přídavná jména od nich odvozená se píší s příponou -ní, -ný s dvěma n: výkon – výkonný, tepna – tepenný.přídavná jména, u nichž sice výchozí podstatné jméno neexistuje nebo se nepoužívá, ale kořen končí na -n: všestranný, povinný…
Archiv
Co je to souhlásky
Souhláska je taková hláska, u níž je charakteristický šum. Ten je zapříčiněn specifickým stavením nebo pohybem mluvidel. Souhlásky se dělí na tvrdé – h, ch, k, r, d, t, n, měkké – ž, š, c, č, ř, j, ď, ť, ň a obojetné – b, f, l, m, p, s, v, z.
Co to jsou párové souhlásky
Párové hlásky jsou b/p, d-t, ď/ť, g/k, h/ch, v/f, z/s, ž/š. První z dvojice je vždy hláska znělá, druhé hláska neznělá.
Kdy píšeme e a je
Trik při psaní správného bě/bje a vě/vje spočívá jen v umění najít kořen slova. V kořenu slova se vždy píše ě. Naopak po předponách ob- nebo v- nemůže kořen slova začínat ě (nemohl by pak stát samostatně bez předpony), musí tedy začínat písmeny je-.
Jak se určuje E a je
Po písmenech b a v se většinou píše ě, např. běh, bělmo, chybět, oběd, oběť, příběh, sběratel, hrabě, na svatbě, hrubě; věc, věda, dřívější, hvězda, povědět, svět, zvěř, v dopravě, dvě, zajímavě. Ve výrazech, které obsahují předponu ob‑ nebo v‑ a jejichž kořen za touto předponou začíná ‑je‑, se píše je, např.
Kde se píše 2 n
Cvičení Dvě n se píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní, -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na n nebo ň a ve slovech od nich odvozených: den – denní, okno – okenní, holeň – holenní, cena – cenný, cennost.
Kdy se píše saz
Nejčastější výrazy, které se tedy vždy píší s předponou s, jsou následující: Sklidit, schovat se, skonat, skončit, skoupit, spáchat, skoupý, spálit, spasit, splatit, splašit, splnit, spotřebovat, spořádat, sprovodit (ze světa), spropitné, stěžovat si, stmívat se, strnout, strávit, strpět, stvořit, stýskat si, stržit.
Jak dělíme souhlásky
Z pravopisného hlediska je nejzákladnější dělení na: Tvrdé souhlásky – h, ch, k, r, d, t, n. Měkké souhlásky – ž, š, c, č, ř, j, ď, ť, ň. Obojetné souhlásky – b, f, l, m, p, s, v, z.
Jak poznat samohlásky
SamohláskyJsou tóny (dají se samostatně zpívat nebo křičet).V češtině jich máme 5: a, e, i (y), o, u.Mohou být krátké i dlouhé (á, é, í/ý, ó, ů/ú).
Jaká je souhláska g
Pravé a jedinečné souhlásky, znělost
| Vlastnost | Samohláska | Souhláska |
|---|---|---|
| pravá znělá | ||
| vokálnost (F1, F2 …) | + | – |
| konsonantnost (šum) | – | + |
| Zástupci v češtině | a, e, i, o, u á, é, í, ó, ú | b, d, g, v, z ž, h, ř, ʒ, ǯ |
Co jsou znělé souhlásky
Výraznou charakteristikou českých souhlásek je znělost. Pokud při artikulaci kmitají hlasivky, vzniká tzv. základní tón, který je nedílnou součástí jak samohlásek, tak znělých souhlásek (b, d, ď, g, v, z, ž, znělé ch, h, ř, dz, dž; j, l, r, m, retozubné m, n, ň, měkkopatrové n).
Kde se píše na nn
Cvičení Dvě n se píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní, -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na n nebo ň a ve slovech od nich odvozených: den – denní, okno – okenní, holeň – holenní, cena – cenný, cennost.
Kde se píše Be A kde BJE
Základní pravidla: V kořenu slova píšeme vždy bě. Skupinu bje píšeme pouze tehdy, když b je součástí předpony. Příklady slov, kde ě je součástí kořenu slova: oběd.
Jak Oduvodnit E
Po písmenech p a f se píše vždy pouze ě, nikdy je, např. pěna, pěst, napětí, na lípě, fěrtoch, ve strofě. Po písmenech b a v se většinou píše ě, např. běh, bělmo, chybět, oběd, oběť, příběh, sběratel, hrabě, na svatbě, hrubě; věc, věda, dřívější, hvězda, povědět, svět, zvěř, v dopravě, dvě, zajímavě.
Kdy psát SZ
Cvičení
| smazat (tabuli) | zmazat (ušpinit se) |
|---|---|
| svolat (skupinu dohromady) | zvolat (nahlas vykřiknout) |
| svolit (dát souhlas) | zvolit (vybrat z nabídky) |
| slézt (dostat se dolů) | zlézt (zdolat lezením) |
| shlédnout (dívat se shora dolů, třeba z kopce) | zhlédnout (spatřit něco, třeba film) |
S kým nebo s kým
Předložka „s“ se pojí zejména se 7. pádem – instrumentálem (s kým, s čím). Tedy kdo s kým. Krom toho, psaní těchto předložek nepodléhá prakticky žádným výjimkám.
Kdy se píšou velká písmena
Mezi 3 základní pravidla pro psaní velkých písmen patří následující: Vlastní jména (jména osob, měst, řek, států, organizací apod.) Vyjádření zvláštního vztahu k osobě či věci (v dopisech apod.) Začátek větného úseku (včetně nadpisů a titulků)
Jak naučit tvrdé souhlásky
Tvrdé a měkké souhlásky jsou učivem, podobně jako velká část učiva prvního stupně, které se nedá odvodit, nedá se na ně jít logicky, musí se prostě naučit: „Hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny – napíšeme tvrdé y.” Tento druh učiva (a hlavně jeho procvičování) můžeme ale dětem zpříjemnit hrou. Hra dokáže zázraky.
Jak se dělí hlásky
Hlásky dělíme na samohlásky, souhlásky a dvojhlásku. Při psaní hlásek jsou velmi důležitá rozlišovací (diakritické) znaménka, protože mění význam písmene (jeho odlišnou výslovnost) a tím význam slova.
Jak dělíme samohlásky
Samohlásky. Samohlásky neboli vokály, mají povahu tónů. Podle místa artikulace je v češtině dělíme na: přední (i, í), střední (e, é, a, á,), zadní (o, ó, u, ú)
Kdy se píše s háčkem a je
Po písmenech p a f se píše vždy pouze ě, nikdy je, např. pěna, pěst, napětí, na lípě, fěrtoch, ve strofě. Po písmenech b a v se většinou píše ě, např. běh, bělmo, chybět, oběd, oběť, příběh, sběratel, hrabě, na svatbě, hrubě; věc, věda, dřívější, hvězda, povědět, svět, zvěř, v dopravě, dvě, zajímavě.
Jak poznat je a E
Trik při psaní správného bě/bje a vě/vje spočívá jen v umění najít kořen slova. V kořenu slova se vždy píše ě. Naopak po předponách ob- nebo v- nemůže kořen slova začínat ě (nemohl by pak stát samostatně bez předpony), musí tedy začínat písmeny je-.
