Jak se ptát na vedlejší věty
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Archiv
Jak poznat větu hlavní a vedlejší test
Nelze se na ni nijak zeptat (naopak se pomocí věty hlavní ptáme na větu vedlejší). Př.: Když bude pršet (VV), nepůjdeme na výlet (VH). Kdy nepůjdeme na výlet Když bude pršet (VV).
Archiv
Jak poznat větu vedlejší Podmětnou
Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).
Archiv
Jak se pozná věta hlavní
„Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Archiv
Jaký jsou druhy vedlejších vět
Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy:místní → kdečasová → kdyzpůsobová → jakměrová → do jaké mírypříčinná → pročúčelová → za jakým účelempodmínková → za jakých podmínekpřípustková → i přes co
Co je hlavní a vedlejší věta
Věta vedlejší nemůže stát samostatně a je mluvnicky závislá na jiné větě. Mezi větou hlavní a větou vedlejší je vztah závislosti. Věta, kterou se ptáme, je věta řídící- hlavní. Věta, kterou odpovídáme, je věta závislá- vedlejší.
Jaký je rozdíl mezi větou hlavní a vedlejší
Věta hlavní je taková věta, která nezávisí na jiné větě. Na tuto větu se nelze zeptat. Oproti tomu věta vedlejší vždy závisí na jiné větě. Na tuto větu se ptáme.
Co to jsou vedlejší věty
Vedlejší věta je věta v souvětí, která je závislá na jiné řídící větě. Podobně jako větné členy vytvářejí skladební dvojice, v nichž jeden člen je řídící a druhý závislý, tak i vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší.
Jak vysvětlit vedlejší věty
Vedlejší věta
Je to věta v souvětí, která je závislá na jiné řídící větě. Vedlejší věty jsou závislé na větě hlavní nebo jiné větě vedlejší. Poznáme ji podle toho, že nemůže stát samostatně bez své řídící věty. Značení ve větném rozboru: VV.
Jak určit druhy vět
Oznamovací, tázací, přací, rozkazovacíVěta oznamovací Funkce: oznamujeme novou informaci, popisujeme situaci, vypravujeme. Obvykle je zakončena tečkou.Věta tázací Funkce: ptáme se, zjišťujeme informace. Obvykle je zakončena otazníkem.Věta přací Funkce: vyjadřujeme svá přání a touhy. Obvykle je zakončena tečkou.
Jak se určuje věta hlavní a vedlejší
Věta hlavní může stát samostatně a není mluvnicky závislá na jiné větě. Věta vedlejší nemůže stát samostatně a je mluvnicky závislá na jiné větě. Mezi větou hlavní a větou vedlejší je vztah závislosti. Věta, kterou se ptáme, je věta řídící- hlavní.
Jak se ptáme na vedlejší větu předmětnou
Jak větu předmětnou poznáme Ptáme se na ni, stejně jako na předmět, pádovými otázkami, s výjimkou prvního (to by byla, jak víme, vedlejší věta podmětná), přičemž nejčastěji se tážeme pádem druhým a čtvrtým, tedy: Koho/co Koho/čeho
Jaké jsou vedlejší věty
Druhy vedlejších vět
podmětné: Kdo vydrží, bude obdarován. přísudkové, též sponové (nahrazují jmennou část přísudku jmenného se sponou): Nejsem ten, za koho mě máte. předmětné, Vážou se na sloveso a ptáme se na ně 1-6 pádem: Odpověděl, že mu na tom nezáleží. přívlastkové: Srazil se s mužem, který kouřil dýmku.
Čím končí věta
Tečka označuje ukončení věty jednoduché, složené nebo souvětí, pokud mají funkci oznamovací, někdy také rozkazovací a přací. Na konci věty se píše tečka, i když je na jejím konci e‑mailová nebo jiná elektronická adresa (např.
Jak se určují druhy vedlejších vět
Věta vedlejší příslovečnámístní – ptáme se otázkou Kdečasová – ptáme se otázkou Kdyzpůsobová – ptáme se otázkou Jakým způsobemmíry – ptáme se otázkou Do jaké mírypříčinná – ptáme se otázkou Z jaké příčinyúčelová – ptáme se otázkou Za jakým účelempodmínková – ptáme se otázkou Za jaké podmínky
Co musí mít věta
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.
