Jak se ptáme na Podmětnou větu
Na v.v. podmětnou se ptáme otázkou kdo, co a větou řídící, např. : Je dobré, že už se na mne nezlobíš. Kdo, co je dobré Příklad: Kdo se bojí, nesmí do lesa.
Archiv
Jak se ptáme na větu Podmětnou a předmětnou
Ptáme se na ni, stejně jako na předmět, pádovými otázkami, s výjimkou prvního (to by byla, jak víme, vedlejší věta podmětná), přičemž nejčastěji se tážeme pádem druhým a čtvrtým, tedy: Koho/co Koho/čeho
Archiv
Jak se pozná věta předmětná
Vedlejší věta předmětná vyjadřuje předmět věty hlavní (Petr zkoumal, co bylo příčinou jeho neúspěchu.). Ptáme se na ni podobně jako na předmět pádovými otázkami (Koho, co zkoumal Petr
Archiv
Jak se ptáme na větu přívlastková
•VV přívlastková
– ptáme se jaký, který, čí (který, jenž) – bývá často vložená do VH – VH končí jménem (1., 3., 4.) Na stole ležel dárek, který mi přivezla sestra. Pes, který štěká, nekouše.
Archiv
Jak se ptáme na větu Podmínkovou
podmínkováVyjadřuje podmínky za kterých se děj uskuteční, nebo neuskuteční.Ptáme se na ni: za jakých podmínek + věta řídícíČasté spojovací výrazy: jestliže, -li, kdyby, jestli, když, pokud.Příklad: Nebude-li pršet, nezmokneme. (Za jakých podmínek nezmokneme Nebude-li pršet.) Kdyby ses přiznal, cítil by ses lépe.
Jak se ptát na vedlejší věty
Souvětí podřadné
| VEDLEJŠÍ VĚTA | OTÁZKA NA VEDLEJŠÍ VĚTU | SPOJOVACÍ VÝRAZY |
|---|---|---|
| PŘEDMĚTNÁ | Ptáme se 2. – 7. p., Koho Co | Že, aby, jak |
| PŘÍVLASTKOVÁ | Jaký Který Čí | Kdo, který, jenž, že,kde, kdy, jak, aby |
| DOPLŇKOVÁ | Jak | Jak, jako |
| ČASOVÁ | Kdy, odkdy, jak dlouho,jak často | Jakmile, když, až |
Jak se ptáme na větné členy
Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk. Blíže určuje podstatné jméno. Ptáme se na něj: Jaký Který Čí
Jak se pozná hlavní věta
„Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Jak se ptáme na větu Přípustkovou
Ptáme se následovně: I přes co Navzdory čemu I v jakém případě Větu vedlejší k větě hlavní připojujeme spojkami třebaže, i kdyby, ač, ačkoli, i když a přestože.
Na jakou vedlejší větu se ptáme i přes co
Příslovečná
Vyjadřuje okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící. Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co
Jak urcovat druhy vedlejších vět
Vedlejší věty nahrazují větné členy, proto druhy vedlejších vět odpovídají druhům větných členů a stejně se také na ně můžeme ptát. Při určování druhu vedlejší věty se musíme ptát celou větou hlavní a odpovědět celou větou vedlejší.
Co patří do větných členů
V češtině rozlišujeme následující větné členy:podmět.přísudek.přívlastek.předmět.příslovečné určenídoplněk.
Jak poznam větné členy
Větný člen je nejmenší jednotka větné struktury. Pozná se podle toho, že se dá ve větě přesunout jen jako celek. Slova se mluvnicky spojují ve věty, stávají se větnými členy a tvoří mluvnickou výstavbu věty. Větným členem se stává každé plnovýznamové slovo, které vstoupí do věty a získá tak svoji větnou funkci.
Jak rozeznat VH od VV
V souvětí se nacházejí věty hlavní (Vh) a také věty vedlejší (Vv). Věta hlavní je taková věta, která nezávisí na jiné větě. Na tuto větu se nelze zeptat. Oproti tomu věta vedlejší vždy závisí na jiné větě.
Jak se ptáme na větu Měrovou
měrováVyjadřuje intenzitu nebo množství vlastosti nebo děje.Ptáme se na ni: do jaké míry, kolik, o kolik, jak mocČasté spojovací výrazy: čím – tím, tolik – kolik, tak – že, co, až, kolik, nežPříklad: Utíkal, co mu síly stačily. (Jak moc utíkal Tolik, co mu síly stačily.) Čím jsem starší, tím jsem zodpovědnější.
Jak se ptáme na vedlejší větu místní
Vedlejší věta příslovečná místní
Vedlejší věta (příslovečná) místní vyjadřuje příslovečné určení místa věty hlavní (Šel, kam ho nohy nesly.). Ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení místa otázkami kde, kam, odkud, kudy (Kam šel → Kam ho nohy nesly.).
Jak se ptáme na větu vedlejší místní
Vedlejší věta příslovečná místní
Vedlejší věta (příslovečná) místní vyjadřuje příslovečné určení místa věty hlavní (Šel, kam ho nohy nesly.). Ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení místa otázkami kde, kam, odkud, kudy (Kam šel → Kam ho nohy nesly.).
Jak se ptáme na vedlejší větu účelovou
Vedlejší věta účelová
neprozradíme celou pravdu, 2. nebude se trápit). Ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení účelu otázkou za jakým účelem (Za jakým účelem jsme jí neprozradili celou pravdu → Ať se netrápí.).
Na jaký větný člen se ptáme jaký
Přívlastek je větný člen, který rozvíjí jiný jmenný větný člen. Na přívlastek se ptáme otázkami: Jaký Který Čí.
Co patří mezi větné členy
V češtině rozlišujeme následující větné členy: podmět. přísudek. přívlastek.
Jak se urcuji věty
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Kdo se bojí nesmi do lesa Vedlejší věta
Příklad:Kdo se bojí, nesmí do lesa. (Kdo nesmí do lesa) Je nezbytné, aby se dostavil.
Jak se ptáme na vedlejší věty
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Na jaký větný člen se ptáme proč
Příslovečné určení příčiny
Označuje příčinnou souvislost děje.
Co má přednost přívlastek nebo předmět
způsoby zeptat), vždy má přednost přívlastek, na druhém místě je příslovečné určení a teprve naposled předmět.
