Jak se ptáme na předmětnou větu
Jak větu předmětnou poznáme Ptáme se na ni, stejně jako na předmět, pádovými otázkami, s výjimkou prvního (to by byla, jak víme, vedlejší věta podmětná), přičemž nejčastěji se tážeme pádem druhým a čtvrtým, tedy: Koho/co Koho/čeho
Jak se pozná vedlejší věta Podmětná
Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).
Archiv
Jak se ptáme na hlavní větu
Na hlavní větu se nelze zeptat! “ Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu.
Jak se ptáme na větu Podmínkovou
podmínkováVyjadřuje podmínky za kterých se děj uskuteční, nebo neuskuteční.Ptáme se na ni: za jakých podmínek + věta řídícíČasté spojovací výrazy: jestliže, -li, kdyby, jestli, když, pokud.Příklad: Nebude-li pršet, nezmokneme. (Za jakých podmínek nezmokneme Nebude-li pršet.) Kdyby ses přiznal, cítil by ses lépe.
Co je to věta Podmětná
Dělíme je na souvětí PODŘADNÉ a souvětí SOUŘADNÉ. SOUVĚTÍ PODŘADNÉ – spojení věty hlavní s jednou nebo více větami vedlejšími. SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ – spojení minimálně dvou vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších. Věty hlavní spolu obsahově souvisejí a je mezi nimi významový poměr.
Jak se ptáme na větu přívlastková
•VV přívlastková
– ptáme se jaký, který, čí (který, jenž) – bývá často vložená do VH – VH končí jménem (1., 3., 4.) Na stole ležel dárek, který mi přivezla sestra. Pes, který štěká, nekouše.
Jak se ptát na vedlejší věty
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Jak se pozná věta předmětná
podmětná: Kdo se bojí, nesmí do lesa. předmětná: Řekl, že přijde. přívlastková: Viděl muže, který upadl. příslovečná: – místní: Byl tam, kam ho posadili.
Jak se ptáme na větu Přípustkovou
Ptáme se následovně: I přes co Navzdory čemu I v jakém případě Větu vedlejší k větě hlavní připojujeme spojkami třebaže, i kdyby, ač, ačkoli, i když a přestože.
Na jakou vedlejší větu se ptáme i přes co
Příslovečná
Vyjadřuje okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící. Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co
Jak poznat větu podřadnou
Souvětí podřadné obsahuje jen jednu větu hlavní a jednu i více vět vedlejších. Věta hlavní nezávisí mluvnicky na jiné větě v souvětí. Nemůžeme se na ni jinou větou v souvětí zeptat.
Jak poznat souvětí PODŘADNÉ a Souradne
SOUVĚTÍ PODŘADNÉ – spojení věty hlavní s jednou nebo více větami vedlejšími. SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ – spojení minimálně dvou vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších. Věty hlavní spolu obsahově souvisejí a je mezi nimi významový poměr. VĚTA HLAVNÍ (H) – nezávisí mluvnicky na jiné větě v souvětí.
Jak se ptáme na větu doplňkovou
Připojena bývá spojovacími výrazy jako jsou jak, jako nebo třeba v dnešní době už vzácněji se vyskytující kterak. Přirozeně se pak na vedlejší větu ptáme: Jak Příklady vedlejších vět doplňkových: Pozoroval jsem bráchu,VH jak se mi snaží z garáže ukrást můj oblíbený míč.
Jak urcovat druhy vedlejších vět
Vedlejší věty nahrazují větné členy, proto druhy vedlejších vět odpovídají druhům větných členů a stejně se také na ně můžeme ptát. Při určování druhu vedlejší věty se musíme ptát celou větou hlavní a odpovědět celou větou vedlejší.
Jak se ptáme na vedlejší věty
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Jak se ptáme na vedlejší věty příslovečné
Vedlejší věta (příslovečná) časová vyjadřuje příslovečné určení času věty hlavní (Když odcházel, zabouchl dveře.). Ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení času otázkami kdy, odkdy, dokdy, jak často, jak dlouho, na jak dlouho ap.
Jak se ptáme na větu vedlejší místní
Vedlejší věta příslovečná místní
Vedlejší věta (příslovečná) místní vyjadřuje příslovečné určení místa věty hlavní (Šel, kam ho nohy nesly.). Ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení místa otázkami kde, kam, odkud, kudy (Kam šel → Kam ho nohy nesly.).
Jak poznat větu Souřadnou a podřadnou
Dělíme je na souvětí PODŘADNÉ a souvětí SOUŘADNÉ. SOUVĚTÍ PODŘADNÉ – spojení věty hlavní s jednou nebo více větami vedlejšími. SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ – spojení minimálně dvou vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších. Věty hlavní spolu obsahově souvisejí a je mezi nimi významový poměr.
Jak poznat větu Souradnou
Dělíme je na souvětí PODŘADNÉ a souvětí SOUŘADNÉ. SOUVĚTÍ PODŘADNÉ – spojení věty hlavní s jednou nebo více větami vedlejšími. SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ – spojení minimálně dvou vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších. Věty hlavní spolu obsahově souvisejí a je mezi nimi významový poměr.
Jak se ptáme na vedlejší větu účelovou
Vedlejší věta účelová
neprozradíme celou pravdu, 2. nebude se trápit). Ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení účelu otázkou za jakým účelem (Za jakým účelem jsme jí neprozradili celou pravdu → Ať se netrápí.).
Jak se ptáme na větné členy
Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk. Blíže určuje podstatné jméno. Ptáme se na něj: Jaký Který Čí
Jaký je rozdíl mezi Souřadným a podřadným
Dělíme je na souvětí PODŘADNÉ a souvětí SOUŘADNÉ. SOUVĚTÍ PODŘADNÉ – spojení věty hlavní s jednou nebo více větami vedlejšími. SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ – spojení minimálně dvou vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších. Věty hlavní spolu obsahově souvisejí a je mezi nimi významový poměr.
Jak se pozná věta jednoduchá a souvětí
Rozlišujeme věty jednoduché a souvětí. Ve větě jednoduché je jedno sloveso ve tvaru určitém. Souvětí vznikne spojením dvou nebo více vět jednoduchých. Obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém.
Jak určit souvětí
Souvětí je spojení dvou a více vět do vyššího větného celku.
Nelze se na ni zeptat jinou větou. Jestliže na větě hlavní závisí věta vedlejší, je věta hlavní větou řídící. Je mluvnicky závislá na jiné větě.
Jak se ptáme na větu Měrovou
Vedlejší věta měrová vyjadřuje množství, měřítko, intenzitu slovesného děje, ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení míry otázkami kolik, jak mnoho, o kolik, do jaké míry apod. (Loudal se po chodníku, jen co noha nohu mine.)