Jak se ptáme na předmětnou větu
Jak větu předmětnou poznáme Ptáme se na ni, stejně jako na předmět, pádovými otázkami, s výjimkou prvního (to by byla, jak víme, vedlejší věta podmětná), přičemž nejčastěji se tážeme pádem druhým a čtvrtým, tedy: Koho/co Koho/čeho
Jak vytvořit větu Podmětnou
K větě řídící je podmětná vedlejší věta nejčastěji připojena spojujícími výrazy kdo nebo co. Použít můžeme i jiné spojky, jako například aby a že. Ty však spojují i jiné typy vět, proto není moudré snažit se určit druh věty pouze podle spojovacího výrazu, je třeba se na větu zeptat i příslušnou otázkou.
Archiv
Jak se ptáme na větu Podmínkovou
podmínkováVyjadřuje podmínky za kterých se děj uskuteční, nebo neuskuteční.Ptáme se na ni: za jakých podmínek + věta řídícíČasté spojovací výrazy: jestliže, -li, kdyby, jestli, když, pokud.Příklad: Nebude-li pršet, nezmokneme. (Za jakých podmínek nezmokneme Nebude-li pršet.) Kdyby ses přiznal, cítil by ses lépe.
Jak poznáme vedlejší větu Podmětnou
Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).
Archiv
Jak se pozná hlavní věta
„Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Jak se pozná věta doplňková
Jak vedlejší větu doplňkovou poznáme Je dobré v první řadě zkontrolovat, v jaké pozici se nachází podstatné jméno. Pokud se vyskytuje v předmětu věty hlavní, může se závislá věta vázat na jméno i na sloveso, a tím pádem se jedná o vedlejší větu doplňkovou.
Jak se ptát na Vedlejší věty
Souvětí podřadné
| VEDLEJŠÍ VĚTA | OTÁZKA NA VEDLEJŠÍ VĚTU | SPOJOVACÍ VÝRAZY |
|---|---|---|
| PŘEDMĚTNÁ | Ptáme se 2. – 7. p., Koho Co | Že, aby, jak |
| PŘÍVLASTKOVÁ | Jaký Který Čí | Kdo, který, jenž, že,kde, kdy, jak, aby |
| DOPLŇKOVÁ | Jak | Jak, jako |
| ČASOVÁ | Kdy, odkdy, jak dlouho,jak často | Jakmile, když, až |
Jak se ptáme na větu přívlastková
•VV přívlastková
– ptáme se jaký, který, čí (který, jenž) – bývá často vložená do VH – VH končí jménem (1., 3., 4.) Na stole ležel dárek, který mi přivezla sestra. Pes, který štěká, nekouše.
Jak poznat větu Podminkovou
Podmínkovou vedlejší větu k té hlavní připojujeme za pomoci jestliže, když, kdyby, jestli anebo -li. Větou nahrazujeme větný člen, jenž by podmínku vyjadřoval ve větě jednoduché, a to za pomoci spojení předložky a podstatného jména.
Jak urcovat druhy vedlejších vět
Vedlejší věty nahrazují větné členy, proto druhy vedlejších vět odpovídají druhům větných členů a stejně se také na ně můžeme ptát. Při určování druhu vedlejší věty se musíme ptát celou větou hlavní a odpovědět celou větou vedlejší.
Jak se pozná věta předmětná
podmětná: Kdo se bojí, nesmí do lesa. předmětná: Řekl, že přijde. přívlastková: Viděl muže, který upadl. příslovečná: – místní: Byl tam, kam ho posadili.
Jak se ptáme na vedlejší věty
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Co musí obsahovat věta
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.
Jak se pozná věta jednoduchá a souvětí
Rozlišujeme věty jednoduché a souvětí. Ve větě jednoduché je jedno sloveso ve tvaru určitém. Souvětí vznikne spojením dvou nebo více vět jednoduchých. Obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém.
Na jakou vedlejší větu se ptáme i přes co
Příslovečná
Vyjadřuje okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící. Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co
Jak se ptát na vedlejší věty
Ptáme se na ni: kde, kdy, jak, proč, do jaké míry, za jakým účelem, za jakých podmínek, i přes co atd. + věta řídící. Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Jak se ptáme na větu doplňkovou
Připojena bývá spojovacími výrazy jako jsou jak, jako nebo třeba v dnešní době už vzácněji se vyskytující kterak. Přirozeně se pak na vedlejší větu ptáme: Jak Příklady vedlejších vět doplňkových: Pozoroval jsem bráchu,VH jak se mi snaží z garáže ukrást můj oblíbený míč.
Kdy se pouziva 3 kondicionál
Kondicionál 3.
typu se vztahuje k neuskutečněné minulé podmínce a jejímu pravděpodobnému výsledku. Ve vedlejší větě s "if" je sloveso v předminulém čase, v hlavní větě má tvar minulého kondicionálu. bylo by se bývalo dělo tamto. you would have passed the exam.
Jak se ptame na VV Pripustkovou
Vedlejší věta (příslovečná) přípustková vyjadřuje příslovečné určení přípustky věty hlavní (Přihlásil se, i když látku příliš neuměl.). Ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení přípustky otázkou i přes co, navzdory čemu, i v jakém případě (Přes co se přihlásil
Jak se ptáme na vedlejší větu účelovou
Vedlejší věta účelová
neprozradíme celou pravdu, 2. nebude se trápit). Ptáme se na ni podobně jako na příslovečné určení účelu otázkou za jakým účelem (Za jakým účelem jsme jí neprozradili celou pravdu → Ať se netrápí.).
Jak poznat větu vloženou
Vložená věta se odděluje od věty, do níž je vložena, z obou stran čárkou (Prvním úkolem, který kdy dostal, bylo nařezat vrbové proutí.).
Jak rozlišit větu jednoduchou a souvětí
Ve větě jednoduché je jedno sloveso ve tvaru určitém. Souvětí vznikne spojením dvou nebo více vět jednoduchých. Obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém.
Jak se pozná Věta jednoduchá
Věta jednoducháObsahuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru, respektive jeden přísudek.Tento úspěšný spisovatel vydal již několik knih. Je meloun zelenina, nebo ovoce
Kdy se pouziva 1 kondicionál
Kondicionál 1.
Tento typ se používá, mluvíme-li o přítomnosti či budoucnosti a reálné situaci. Vztahuje se k možné podmínce a jejímu pravděpodobnému výsledku. Ve vedlejší větě s "if" je čas přítomný prostý, v hlavní větě pak budoucí prostý čas.
Kdy se používá IF
When he returns, tell him to call me. „If“ je podmínková spojka, která se nejčastěji používá ve významu „jestli, kdyby“. Věta: „If he returns, tell him to call me. “ tedy znamená: „Jestli se vrátí, řekni mu, aby mi zavolal.
