Jak správně psát přímou řeč?

Jak psát přímou řeč

Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči.
Archiv

Jak psát nepřímou řeč

Nepřímá řeč reprodukuje promluvu či myšlenku postavy vedlejší větou; ta je přitom uvozena větou hlavní se slovesy (většinou v minulém čase), která označují či naznačují něčí výpověď, odborně verba dicendi: např. řekl, sdělil, zeptal se, odvětil, chtěl vědět – variant jsou desítky: Karel řekl Elišce, že ji miluje.
Archiv

Jak psát přímou řeč na počítači

Pokud tedy během psaní textu potřebujete napsat citaci či expresivní vyjádření, nejprve stiskněte Alt + 0132, napište uvozený text a na jeho konci stiskněte Alt + 0147. Na počítačích s operačním systémem Mac OS se používá kombinace Alt + Shift + N, respektive Alt + Shift + H.
Archiv

Jak se pozná nepřímá řeč

Jako nepřímá řeč je označována reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou. Dochází proto ke gramatickým změnám v osobě, času a obvykle i ve způsobu původní výpovědi. Formálně je věta nepřímá vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě.
ArchivPodobné

Jak psát uvozovky sloh

Přímá řeč začíná uvozovkami dole („) a končí uvozovkami nahoře (“). Nikdy ne naopak. Interpunkční znaménka (.,!) píšeme vždy dovnitř uvozovek.

Jak psát uvozovky v textu

Píšou se vždy nahoře, tedy na začátku i na konci slova nebo věty. Jejich tvar se přirovnává k číslu 6699. Výhodou je, že je na většině klávesnic snadno napíšeme pomocí klávesy Shift a klávesy se znakem uvozovek (napravo od písmena L). Není asi překvapením, že v českém textu se za správné považují pouze uvozovky české.

Jak se pozná přímá řeč

Přímá řeč začíná uvozovkami dole („) a končí uvozovkami nahoře (“). Nikdy ne naopak. Interpunkční znaménka (.,!) píšeme vždy dovnitř uvozovek.

Jak správně napsat uvozovky

Windows:levá uvozovka – alt + 0130,pravá uvozovka – alt + 0145.

Jak se píšou české uvozovky

Windows: Alt +0187, Alt +0171, Mac (na české klávesnici): Alt + Shift + 9 , Alt + Shift + 0 .

Jak poznat Polopřímou řeč

Polopřímá řeč je typ promluvy užívaný v moderní literatuře. Stojí na pomezí roviny vypravěče a roviny postav. Podává výpověď zabarvenou subjektivním vnímáním postavy a způsobem její řeči, činí tak ale obvykle ve třetí osobě (v rámci vypravěčského pásma). Vědomí postavy a vědomí vypravěče se tudíž spojují a mísí.

Jak se pozná přímá a nepřímá úměrnost

Podrobný postup: Šipku začínáme psát vedle neznámé x. Pokud se jedná o přímou úměru, tak šipka na druhé straně tabulky jde stejným směrem. Když máme nepřímou úměru zapíšeme šipku opačným směrem.

Jak poznat přímou řeč

Přímá řeč začíná uvozovkami dole („) a končí uvozovkami nahoře (“). Nikdy ne naopak. Interpunkční znaménka (.,!) píšeme vždy dovnitř uvozovek.

Kdy se píšou uvozovky

Uvozovky používáme k vyznačení přímé řeči i doslovných citátů, přesných názvů (např. knih, skladeb, článků, časopisů, spolků –⁠ z důvodu zachování zřetelnosti textu, nejsou‑li vyznačeny jinak), výrazů z cizího prostředí, nespisovných výrazů, výrazů ironických, výkladů významů slov apod.

Jak dát slovo do uvozovek

Před interpunkčním znaménkem

Pokud do uvozovek vkládáme pouze část věty nebo jednotlivé slovo, napíšeme nejdříve druhé uvozovky a až poté interpunkční znaménko: Konfucius byl čínský filozof a politik, který napsal, že „lepší je zapálit alespoň malou svíčku než proklínat tmu“.

Jak se dělají uvozovky

Je třeba si pomoci klávesovými zkratkami. Jednoduché uvozovky se píšou pomocí Alt+0130 (dolní) a Alt+0145 (horní), dvojité pomocí Alt+0132 (dolní) a Alt+0147 (horní) a boční uvozovky napíšete pomocí Alt+0187 (přední) nebo Alt+0171 (zadní). Při psaní těchto zkratek je vždy potřeba použít levý Alt.

Jak se píšou uvozovky ve vete

Windowspočáteční uvozovky: Alt + 0187.závěrečné uvozovky: Alt + 0171.

Jak psát uvozovky čeština

Univerzální metodou je kombinace kláves [Shift] + [ů]. Ač se původně jedná o anglické uvozovky (na klávese jsou i vyznačené), ve Wordu a jiných textových editorech s českým jazykem se vám automaticky opraví na české uvozovky.

Jak psát uvozovky na konci věty

Je-li v uvozovkách celá věta, píše se druhé uvozovací znaménko na konci věty až za příslušným interpunkčním znaménkem (tečkou, čárkou, vykřičníkem, otazníkem; např. „Lucie s Pepou šli nejprve na oběd, potom na pivo, pak ještě do kavárny a do práce se už nevrátili.").

Co to je nepřímá řeč

Nepřímá řeč vzniká, když chceme někomu říci něco, co jsme slyšeli nebo někdo jiný řekl nám. K uvedení nepřímé řeči často používáme slovesa jako například: tell (říci), say (říci), mention (zmínit), remark (poznamenat) apod.

Jak se píší uvozovky ve větě

Píšou se vždy nahoře, tedy na začátku i na konci slova nebo věty. Jejich tvar se přirovnává k číslu 6699. Výhodou je, že je na většině klávesnic snadno napíšeme pomocí klávesy Shift a klávesy se znakem uvozovek (napravo od písmena L). Není asi překvapením, že v českém textu se za správné považují pouze uvozovky české.

Jak se zapisuje nepřímá úměrnost

Nepřímou úměrnost tedy můžeme popsat vztahem y = k x y=\frac{k}{x} y=xk. Grafem nepřímé úměrnosti je hyperbola.

Jak vysvětlit Trojčlenku

Trojčlenka je grafický zápis výpočtu neznámého členu přímé nebo nepřímé úměry. Tři známé hodnoty a jedna neznámá napíšeme na dva řádky a doplníme šipky směrem od menších hodnot k větším hodnotám.

Jak psát v uvozovkách

Je-li v uvozovkách celá věta, píše se druhé uvozovací znaménko na konci věty až za příslušným interpunkčním znaménkem (tečkou, čárkou, vykřičníkem, otazníkem; např. „Lucie s Pepou šli nejprve na oběd, potom na pivo, pak ještě do kavárny a do práce se už nevrátili.").

Jak vypadaji uvozovky

Uvozovky („“ ‚' »« ›‹) jsou párová interpunkční znaménka užívaná nejčastěji k vyznačení přímé řeči v textu. V češtině se uvozovky přimykají k označenému textu bez mezer a jako základní se používají dvojité uvozovky typu 99 66.

Co to je přímá řeč

Přímá řeč je literární figura, kterou tvoří jedna nebo několik vět vložených do vyprávění jako doslovný citát některé postavy. Bývá uzavřena v uvozovkách (standardních nebo jiných) a může být doprovozena uvozovací, resp. doplňovací větou vyjadřující kdo, případně jakým způsobem řeč pronesl.