Kdy se používá nicht a kdy Kein
slovesným záporem, který vytváří opak sloves (nicht) a záporným slovíčkem kein, které klademe před podstatná jména.
Archiv
Kdy se používá doch v němčině
doch(nicht)(přece):výzva s odstínem netrpělivosti(Mach es doch endlich!_ udělejte to(přece)konečně!),výzva uklidňující(Ärgere dich doch nicht!- Tak se přece nezlob!),věta předem očekávající souhlas(Er ist doch nicht dumm-vždyť přece není hloupý),překvapení,údiv(Du schläfst doch!-
Kam se dává nicht
Předpokládejme, že víte, že časované sloveso ve vedlejší větě musí stát až na konci věty. Slovo NICHT nestojí v těchto větách až po časovaném slovese. Negativní slovo NICHT stojí po předmětech v akusativu a dativu. Tyto předměty mohou být podstatná jména nebo zájmena.
Co znamená doch
Doch znamená přece. Teď už na to přece nezapomenete a doch si s noch nespletete.
Jak se tvoří rozkazovací způsob v němčině
Rozkazovací způsob se v němčině tvoří pro:osobu jednotného čísla – du (geh(e)! – jdi!)osobu množného čísla – ihr – v případě, že celé skupině osob tykáme (geht! – jděte)pro 1. osobu množného čísla – wir (gehen wir! – jděme!) a.pro 3. osobu množného čísla – Sie – v případě vykání (gehen Sie! – jděte!)
Co je Konjunktiv v němčině
V němčině se rozlišuje konjunktiv I a konjunktiv II. Konjunktiv I zahrnuje konjunktiv prézenta (např. er sei, er habe), konjunktiv futura a konjunktiv perfekta. Konjunktiv I často vyjadřuje cizí mínění, z pohledu mluvčího často nevěrohodné (indikativ prézenta: Er sagt, dass niemand zu Hause ist.
Co to je Konjunktiv
Konjunktiv je jev, který nemá v češtině přesnou obdobu, proto je důležité hned od začátku pochopit, jak funguje a kdy se používá. Někdy odpovídá českému podmiňovacímu způsobu, jindy ale vyjadřuje neskutečnost, možnost, nejistotu, subjektivní mínění či přání. Rozlišujeme konjunktiv I. a II.
Jak se tvoří věty v němčině
Přímý pořádek slov podmět – přísudek – ostatní větné členy (sloveso je na 2. místě) Das Wetter ist heute schlecht. Počasí je dnes špatné. Nepřímý pořádek slov zdůrazněný větný člen – přísudek – podmět – ostatní větné členy (na 1.
Jak se tvoří minulý čas v němčině
Je složeno vždy ze dvou částí – pomocného slovesa ve tvaru určitém a příčestí minulého plnovýznamového slovesa. Pomocné sloveso v určitém tvaru (tedy časované) je ve větě většinou na druhém místě (oznamovací věta, zjišťovací otázka).
Jak se tvoří rozkazovací způsob
Imperativ se tvoří z tvaru 3. osoby množného čísla přítomného času. Nepravidelná slovesa: pojď (sem) x jdi (tam) (jít); stůj (stát), buď (být), měj (mít), jez (jíst), sněz (sníst), věz (vědět) – pověz (povědět), odpověz (odpovědět), viz (vidět), pospěš si (pospíšit si), pomoz (pomoct) aj.
Jak se tvoří budoucí čas v němčině
Budoucí čas v němčině Futur I se tvoří pomocí pomocného slovesa werden v přítomném čase a pomocí infinitivu. Pokud nám mezitím do toho nic nepřijde, o víkendu pojedeme na tůru na kole. Překlad v němčině zní: Wenn nichts dazwischenkommt, werden wir am Wochenende eine Fahrradtour machen.
Jak se tvoří konjunktiv
Tvoří se z pomocného slovesa haben nebo sein ve tvaru konjunktivu préterita a příčestí minulého významového slovesa. Kondicionál Kondicionál je opisný tvar (německy würde-Form ), který nahrazuje především konjunktiv préterita slabých sloves, ale i silných a smíšených sloves. U způsobových a pomocných sloves se neužívá.
Kdy se používá Plusquamperfekt
Použití Plusquamperfektum označuje děj v minulosti, který se odehrál před jiným dějem v minulosti. Někdy je možné ho nahradit préteritem, ovšem nezbytné je ho použít v situaci, kdy je přirozené pořadí dějů najednou přerušeno a “vracíme se” někam před popisovanou událost.
Jak se tvoří minulý čas v angličtině
Tvar pravidelných sloves v minulém čase prostém tvoříme přidáním koncovky -ed k základnímu tvaru slovesa. U jednoslabičných sloves s jednou samohláskou následovanou souhláskou dochází ke zdvojení této koncové souhlásky. We played football two weeks ago.
Jaké jsou způsoby
Slovesné způsoby
Slovesa v češtině vyjadřují oznamovací, rozkazovací a podmiňovací způsob. Základním způsobem je oznamovací způsob (indikativ), který vyjadřuje děj jako jistý, skutečný.
Jak poznat rozkazovací způsob
Způsob rozkazovací vyjadřuje rozkaz, pokyn nebo zákaz. Používá se v 1. osobě čísla množného a 2. osobě čísla jednotného i množného.
Co je to perfektum
Perfektum (z latinského perfectum, doslova „dokončené“) je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje. Často vyjadřuje minulý děj, který má nějaký vztah k přítomnosti. Někdy se též nazývá předpřítomný čas.
Kdy se píše did
U záporných a tázacích tvarů slovesa to do jakožto běžného významového slovesa "dělat" se v minulém prostém čase používá pomocné did, např.: We didn't do our homework last night. Záporný tvar od have se obvykle tvoří také pomocí did, ale někde je možné přidat pouhé not či použít zkrácený tvar n't.
Jak se tvoří otázky v minulém čase
Otázky v minulém čase tvoříme ve všech osobách přidáním pomocného slovesa did před podmět věty. I zde platí, že významové sloveso už nebude v minulém čase, ale v základním tvaru. Did you like the book
Jak se pozná způsob
Způsob oznamovací vyjadřuje reálný děj, tj. děj, který se opravdu odehrával, odehrává nebo bude odehrávat.Způsob podmiňovací vyjadřuje děj, který by se mohl (za určitých podmínek) uskutečnit. Často ho využíváme k vyjádření přání nebo zdvořilých žádostí.Způsob rozkazovací vyjadřuje rozkaz, pokyn nebo zákaz.
Jak se určuje osoba
Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.
Kde se píše do A kde does
Sloveso "do" jako pomocné sloveso nemá žádný význam, nijak se nepřekládá. "Říká nám", že právě tvoříme otázku v přítomném čase prostém. Ve třetí osobě jednotného čísla (he, she, it) ho používáme ve tvaru "does".
Kdy se používá didN’T
Stejně jako u otázky si při vtyvoření záporu minulého času prostého (Past Simple) v angličtině pomůžeme pomocným slovesem „did“, ke kterému přidáme zápor „not“. Opět převažuje stažený tvar „didn't“. Také v případě záporu je tento tvar pro všechny osoby stejný.
Jak se naucit past simple
Tvar pravidelných sloves v minulém čase prostém tvoříme přidáním koncovky -ed k základnímu tvaru slovesa. U jednoslabičných sloves s jednou samohláskou následovanou souhláskou dochází ke zdvojení této koncové souhlásky. We played football two weeks ago. The bus stopped.
Jak se určuje způsob
Způsob oznamovací vyjadřuje reálný děj, tj. děj, který se opravdu odehrával, odehrává nebo bude odehrávat.Způsob podmiňovací vyjadřuje děj, který by se mohl (za určitých podmínek) uskutečnit. Často ho využíváme k vyjádření přání nebo zdvořilých žádostí.Způsob rozkazovací vyjadřuje rozkaz, pokyn nebo zákaz.
