Jak psát přímou řeč v textu
Přímá řeč začíná uvozovkami dole („) a končí uvozovkami nahoře (“). Nikdy ne naopak. Interpunkční znaménka (.,!) píšeme vždy dovnitř uvozovek.
Archiv
Jak na přímou řeč
Přímá řeč je vždy ohraničena uvozovkami a vyjadřuje, co přesně někdo říkal, křičel nebo klidně i šeptal. Je to doslovné přepsání jeho řeči.
Archiv
Jak označit přímou řeč
Uvozovky používáme k vyznačení přímé řeči i doslovných citátů, přesných názvů (např.
Archiv
Jak psát přímou řeč na počítači
Pokud tedy během psaní textu potřebujete napsat citaci či expresivní vyjádření, nejprve stiskněte Alt + 0132, napište uvozený text a na jeho konci stiskněte Alt + 0147. Na počítačích s operačním systémem Mac OS se používá kombinace Alt + Shift + N, respektive Alt + Shift + H.
Archiv
Jak poznat nepřímou řeč
Jako nepřímá řeč je označována reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou. Dochází proto ke gramatickým změnám v osobě, času a obvykle i ve způsobu původní výpovědi. Formálně je věta nepřímá vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě.
Jak se pozná nepřímá řeč
Přímá a nepřímá řeč
| Přímá řeč | Nepřímá řeč |
|---|---|
| „Máš rád čokoládu“ zeptal se mě Mirek. | Mirek se mě zeptal, jestli mám rád čokoládu. |
| Ida mě pozvala: „Přijď odpoledne k nám.“ | Ida mě pozvala, abych k nim odpoledne přišla. |
| „To nevadí,“ odpověděl. | Odpověděl, že to nevadí. |
Jak udělat jednoduché uvozovky
Je třeba si pomoci klávesovými zkratkami. Jednoduché uvozovky se píšou pomocí Alt+0130 (dolní) a Alt+0145 (horní), dvojité pomocí Alt+0132 (dolní) a Alt+0147 (horní) a boční uvozovky napíšete pomocí Alt+0187 (přední) nebo Alt+0171 (zadní).
Jak psát uvozovky v textu
Píšou se vždy nahoře, tedy na začátku i na konci slova nebo věty. Jejich tvar se přirovnává k číslu 6699. Výhodou je, že je na většině klávesnic snadno napíšeme pomocí klávesy Shift a klávesy se znakem uvozovek (napravo od písmena L). Není asi překvapením, že v českém textu se za správné považují pouze uvozovky české.
Jak udělat nepřímou řeč
Jako nepřímá řeč je označována reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou. Dochází proto ke gramatickým změnám v osobě, času a obvykle i ve způsobu původní výpovědi. Formálně je věta nepřímá vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě.
Jak se dělá Neprima řeč
Nepřímá řeč se obvykle používá o něčem, co bylo řečeno v minulosti, proto zpravidla dochází ke změně gramatického času. Je uvozena slovesy jako 'say', 'tell' či 'ask', po kterých ještě může (ale nemusí) následovat spojka 'that' (že). Uvozovky se zde nepoužívají.
Jak se pozná přímá a nepřímá úměrnost
Podrobný postup: Šipku začínáme psát vedle neznámé x. Pokud se jedná o přímou úměru, tak šipka na druhé straně tabulky jde stejným směrem. Když máme nepřímou úměru zapíšeme šipku opačným směrem.
Jak se dělají uvozovky
Univerzální metodou je kombinace kláves [Shift] + [ů]. Ač se původně jedná o anglické uvozovky (na klávese jsou i vyznačené), ve Wordu a jiných textových editorech s českým jazykem se vám automaticky opraví na české uvozovky.
Jak se píšou uvozovky gramatika
Píšou se vždy nahoře, tedy na začátku i na konci slova nebo věty. Jejich tvar se přirovnává k číslu 6699. Výhodou je, že je na většině klávesnic snadno napíšeme pomocí klávesy Shift a klávesy se znakem uvozovek (napravo od písmena L). Není asi překvapením, že v českém textu se za správné považují pouze uvozovky české.
Jak vypadaji uvozovky
Uvozovky („“ ‚' »« ›‹) jsou párová interpunkční znaménka užívaná nejčastěji k vyznačení přímé řeči v textu. V češtině se uvozovky přimykají k označenému textu bez mezer a jako základní se používají dvojité uvozovky typu 99 66.
Jak vypadá nepřímá řeč
Jako nepřímá řeč je označována reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou. Dochází proto ke gramatickým změnám v osobě, času a obvykle i ve způsobu původní výpovědi. Formálně je věta nepřímá vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě.
Co to je přímá řeč
Přímá řeč je literární figura, kterou tvoří jedna nebo několik vět vložených do vyprávění jako doslovný citát některé postavy. Bývá uzavřena v uvozovkách (standardních nebo jiných) a může být doprovozena uvozovací, resp. doplňovací větou vyjadřující kdo, případně jakým způsobem řeč pronesl.
Jak vypočítat přímou úměrnost
Přímá úměrnost je závislost veličiny y na druhé veličině x, kdy se při zvýšení veličiny x zvýší poměrně i hodnota veličiny y. Přímou úměrnost tedy můžeme popsat vztahem y = k ⋅ x y=k\cdot x y=k⋅x, kde k je konstanta úměrnosti.
Jak počítat nepřímou úměrnost
Pokud se jedná o přímou úměru, tak šipka na druhé straně tabulky jde stejným směrem. Když máme nepřímou úměru zapíšeme šipku opačným směrem. Abychom rovnici vyřešili, musíme osamostatnit x, což znamená že číslo 54 musíme převést na druhou stranu rovnice. Za 20 hrnečků zaplatíme 180 Kč.
Jak se píšou uvozovky ve vete
Windowspočáteční uvozovky: Alt + 0187.závěrečné uvozovky: Alt + 0171.
Jak se píšou české uvozovky
Windows: Alt +0187, Alt +0171, Mac (na české klávesnici): Alt + Shift + 9 , Alt + Shift + 0 .
Jak se píše nepřímá řeč
Přímá a nepřímá řeč
| Přímá řeč | Nepřímá řeč |
|---|---|
| „Máš rád čokoládu“ zeptal se mě Mirek. | Mirek se mě zeptal, jestli mám rád čokoládu. |
| Ida mě pozvala: „Přijď odpoledne k nám.“ | Ida mě pozvala, abych k nim odpoledne přišla. |
| „To nevadí,“ odpověděl. | Odpověděl, že to nevadí. |
Jak se píšou uvozovky ve větě
Windowspočáteční uvozovky: Alt + 0187.závěrečné uvozovky: Alt + 0171.
Jak poznat Polopřímou řeč
Polopřímá řeč je typ promluvy užívaný v moderní literatuře. Stojí na pomezí roviny vypravěče a roviny postav. Podává výpověď zabarvenou subjektivním vnímáním postavy a způsobem její řeči, činí tak ale obvykle ve třetí osobě (v rámci vypravěčského pásma). Vědomí postavy a vědomí vypravěče se tudíž spojují a mísí.
Jak rozeznat přímou a nepřímou úměrnost
O dvou veličinách prohlásíme, že jsou nepřímo úměrné, jestliže bude platit, že když jednu veličinu zvětšíme (zmenšíme) x krát, tak druhou veličinu zmenšíme (zvětšíme) také x krát.
Jak poznat nepřímou úměru
Např.: Čím více hodin člověk pracuje (veličina x), tím více peněz si vydělá (veličina y). Nepřímá úměrnost je závislost veličiny y na druhé veličině x, kdy se při zvýšení veličiny x sníží poměrně hodnota veličiny y. Např.: Čím více zedníků (x) staví zeď, tím méně času (y) zabere, než bude postavená.
