Se kterou nebo s kterou
p. se pojí jedině předložka s (se), např. trávil čas s knihou, šel tam s nadějí úspěchu, s pilinami si lze hrát, počítač s internetem, mítink se starostou, čtyřicetiletá blondýna s dítětem (viz Vokalizace předložek (v třetí – ve třetí)).
Archiv
S kterým se kterým
Před slovem, které začíná stejnou souhláskou jako předložka, vokalizujeme vždy, např. ke kořenům, se sestrou, ve vejci, ze země. Výjimku tvoří ustálené spojení s sebou (viz Psaní předložek s, z (z postele, s knihou, s sebou × sebou)).
S kým s čím
Cvičení
| 1. pád | nominativ | Kdo Co |
|---|---|---|
| 4. pád | akuzativ | Koho Co |
| 5. pád | vokativ | Oslovujeme, voláme |
| 6. pád | lokál | O kom O čem |
| 7. pád | instrumentál | S kým S čím |
Koho čeho SZ
pádem – koho, čeho Je tomu tak ale vždycky Ve frazeologickém spojení, ve smyslu kdo koho/co porazí, píšeme správně, jakkoliv to vypadá zvláštně, předložku s – kdo s koho. Nejedná se totiž o druhý pád, se kterým se předložka z pojí, ale o pád čtvrtý, který vyžaduje předložku s.
Kdo s koho Kdo z koho
Nevíte, jaký z nich je správný Pravopisně správně je pouze spojení kdo s koho! V tomto spojení se neobjevuje očekávaný 2. pád, kde bychom užili z, ale jde o zastaralé užití 4.
Jak se pozna předložka
Předložky stojí vždy před nějakým podstatným jménem, jsou s ním ve spojení. S tímto jménem vždy vyjadřují nějaký vztah, například kde něco je (na zahradě), kdy se něco stane (za chvíli) a podobně. Někdy může mezi předložku a podstatné jméno vstoupit jiné slovo, předložka je ale i tak spojena s podstatným jménem.
Kdy se píše saz
Nejčastější výrazy, které se tedy vždy píší s předponou s, jsou následující: Sklidit, schovat se, skonat, skončit, skoupit, spáchat, skoupý, spálit, spasit, splatit, splašit, splnit, spotřebovat, spořádat, sprovodit (ze světa), spropitné, stěžovat si, stmívat se, strnout, strávit, strpět, stvořit, stýskat si, stržit.
Co to je akuzativ
Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník, vinitel či předmětník) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích. Označuje objekt, který se pojí se slovesem. V mnohých jazycích také pro objekty s některými nebo i všemi předložkami.
Kdy se používá saz
přílišnou námahou) sjednat (např. mír, smlouvu) — zjednat (např. pořádek, nápravu, na práci) slézat (se), slézt (se) (dolů nebo dohromady) — zlézat, zlézt (např. hory) slíbat (líbáním setřít) — zlíbat (někoho) slít (dohromady) — zlít (polít) smazat (mazáním setřít) — zmazat (umazat) směna, směnit (např.
S kým nebo s kým
Předložka „s“ se pojí zejména se 7. pádem – instrumentálem (s kým, s čím). Tedy kdo s kým. Krom toho, psaní těchto předložek nepodléhá prakticky žádným výjimkám.
Kdo s koho puvod
etymologieEditovat
Zkrácení zaniklého rčení „kdo s koho, ten toho“ s významem „ten, kdo je dosti silný na jiného, ten na něj útočí“. Patří k několika málo případům, kde se dochovala předložka s s akuzativem.
Kdo s koho 1990
Televizní komedie o neobvyklém řešení rodinných problémů s výchovou dvou dospívajících dcer. Mít doma dvě živé holčičky, které svými věčnými sourozeneckými šarvátkami brnkají rodičům na nervy, není žádná slast. Maminka (E. Jakoubková) a tatínek (R.
Jaký je rozdíl mezi předložkou a spojkou
Předložky nemohou vyjadřovat vztah mezi větami, jen vztah mezi slovy, a to hlavně podřadicí, výjimečně koordinační, zatímco spojky [24]spojují věty i slova, vyjadřují mluvnický i významový poměr vět a členů, a to vztah koordinační i podřadicí (u větných členů podřadicí vztah zřídka).
Jak se ptáme na předložky
Ptáme se na ně KDY (včera), KDE (tady), KAM (domů), JAK (zeleně). 7. Předložky určují časové nebo místní umístění předmětů, osob, dějů, okolností.
Co je to Ablativ
Ablativ (česky též odlučník) je označení pro mluvnický pád, jenž se jako jediný pád z původních osmi praindoevropských pádů v češtině (ani v ostatních slovanských jazycích) nedochoval. Dochoval se v arménštině, latině, romštině a sanskrtu.
Co to je Dativ
Dativ (zkratka DAT, česky též bližník, davatel, darovník nebo darník) je mluvnický pád, v češtině 3. v pořadí (ptáme se komu, čemu). Často vyjadřuje adresáta u sloves se dvěma předměty (tj. přímým a nepřímým: dát / půjčit / poslat / říci…
Jak Oduvodnit SZ
Nejčastější výrazy, které se tedy vždy píší s předponou s, jsou následující: Sklidit, schovat se, skonat, skončit, skoupit, spáchat, skoupý, spálit, spasit, splatit, splašit, splnit, spotřebovat, spořádat, sprovodit (ze světa), spropitné, stěžovat si, stmívat se, strnout, strávit, strpět, stvořit, stýskat si, stržit.
Odkdy a od kdy
Píšeme správně od kdy nebo odkdy Možná vás to překvapí, ale obě tyto varianty jsou pravopisně správně. Odkdy je podle výkladových slovníků klasifikováno jako zájmeno a příslovce. Od kdy je spojení předložky a zájmena.
Jak se pozná spojka
| Spojky souřadicí | |
|---|---|
| slučovací | – a, i, ani, jednak – jednak, hned – hned, jak – tak |
| stupňovací | – i, ba, ba i, dokonce, nejen – ale i, nejen – nýbrž i< |
| odporovací | ale, avšak, však, sice – ale |
| vylučovací | nebo, anebo, buď – nebo |
Jak se ptame na 4 pád
Jedná se o takové předložky, které se pojí jak se třetím, tak se čtvrtým pádem. Ptáme-li se otázkou KAM, jako například do města, do školy, na stůl apod. , pak se nám pojí předložka se 4. pádem.
Co je to genitiv
Genitiv (zkratka GEN, česky též původník, roditel či přisvojník) je mluvnický pád, v češtině 2. pád v pořadí (ptáme se (bez) koho, čeho). Jako přímý pád obvykle vyjadřuje přivlastňovací či jiný vztah mezi jménem v genitivu a jiným jménem nebo se pojí s některými předložkami.
Co to je Akuzativ
Akuzativ (zkratka ACC nebo AKUZ, česky též přechodník, vinitel či předmětník) je jedním z mluvnických pádů, který se vyskytuje v mnoha jazycích. Označuje objekt, který se pojí se slovesem. V mnohých jazycích také pro objekty s některými nebo i všemi předložkami.
Proč je skončit s
Odpověď: Psaní předpon s- a z- u sloves tohoto typu lze vysvětlit pouze historickým vývojem jazyka, konkrétněji vznikem a zánikem hlásek a hláskových skupin v průběhu vývoje a vývojem významu slov a jejich částí (předpon, kořenů apod.).
Kdy bychom se mohli sejít
Nevíte, jaký z nich je správný Pravopisně správně je pouze tvar kdybychom! Tvary v jednotném a množném čísle jsou následující: kdybych, kdybys, kdyby; kdybychom, kdybyste, kdyby.
Jak se píše naruby
naruby. Možné je dnes psát obě varianty, používanější je nicméně naruby (dohromady).
