Co je to Limerika
Limerik je hravý poetický útvar o pěti verších s rýmovou strukturou a-a-b-b-a. Jako forma je známý už od autorů antických (Aristofanés, Horatius, Macrobius) i středověkých (Tomáš Akvinský), v Anglii je doložen od století 17.
Jak vytvořit Limerik
Limerick je báseń, která má 5 veršů, rýmuje se první a druhý verš (AA) a třetí a ćtvrtý verš (BB) a poslední verš se rýmuje s prvním (AA). Konstrukce limericku je AABBA.
Co nemusí obsahovat Limerik
Snad jen by se slušelo používat interpunkci, limerik nemusí být psán jednou větou.
Jaké jsou typy rýmů
Rozlišujeme verš střídavý, sdružený, obkročný, přerývavý a absolutní.Verš střídavý (ABAB) Asi nejpoužívanějším je pro svou lehkost porozumění a možnost využití v písňových textech rým střídavý (schéma: abab), který můžeme vidět např.Verš sdružený (AABB)Verš obkročný (ABBA)Verš přerývaný (ABCB)
Co to je verš příklad
Verš je obvykle jeden řádek básně. Vázaný verš je pravidelný – báseň má nějaký rytmus, který se stále opakuje, a nejbližší verše mají zpravidla stejný počet slabik. Vázané verše v češtině mají většinou přízvuk na lichých slabikách (protože přízvuk je v češtině na první slabice) – tomu se říká trochej.
Co se rýmuje se slovem nejlepší
bdí, ctí, dí, dlí, dní, hřmí, hý, jí, ký, lpí, lstí, lví, lží, mdlý, mí, mstí, mší, mží, ní, prý, pří, psí, rdí, rzí, skví, smí, sní, spí, stí, stý, sví, šlí, tkví, tlí, tmí, tří, tví, ví, vsí, vší, zdí, zlí, zlý, zní, zří, zví, čí, ční, čpí, žnívíce…
Jaké máme verše
Rozlišujeme verš střídavý, sdružený, obkročný, přerývavý a absolutní.Verš střídavý (ABAB) Asi nejpoužívanějším je pro svou lehkost porozumění a možnost využití v písňových textech rým střídavý (schéma: abab), který můžeme vidět např.Verš sdružený (AABB)Verš obkročný (ABBA)Verš přerývaný (ABCB)
Kdo vymyslel volný verš
Volný verš poprvé použil americký básník Walt Whitman, je velmi rozšířen v moderní poezii jako projev opovrhování konvencemi „staré“ literatury, které pro řadu současných básníků představuje mj. vázaný verš.
Co je to Anafora
Anafora je v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět. Je opakem epifory, u níž se slova opakují na konci verše nebo jiného celku.
Co se rýmuje se slovem srdce
držce, hrnce, mrzce, srnce, trpce, zrzce, čtvrtce, drhne, držme, držte, frnkne, hrdle, chrchle, krmme, mrkne, mrkve, prchne, prste, prstě, sprchne, strhne, strčte, škrtne, trhne, vrhne, vtrhne, zbrkle, zvrtne, brzdě, drsně, krmě, krčmě, mrštně, mrtvě, prkně, prvně, strmě, vrbě, Brně, drbe, drze, drže, hrdě, hrne, krve, …
Jak se pozná rým
Když verše končí úplně stejným slovem, říká se tomu absolutní rým. Podle toho, které řádky zvukově patří k sobě, rozlišujeme několik druhů rýmu: sdružený rým (aa bb) – rýmuje se vždy dvojice sousedních veršů střídavý rým (ab ab) – rýmuje se první verš se třetím a druhý se čtvrtým.
Co je to rým
Rým je zvuková shoda koncových hlásek (v českém verši obvykle od samohlásky poslední rytmicky důrazné slabiky) na konci veršů nebo půlveršů.
Co je to próza
Próza, výraz pochází z latinského výrazu prósa orátio – tj. řeč hovořící přímo, nerýmovaně, próza je tedy každý psaný text nepsaný ve verších. Jde tedy o běžnou, přirozenou formou psaného textu na rozdíl od „vázané řeči“ čili poezie.
Co je to Epanastrofa
Epanastrofa (z řeckého epanastrofé – obrácení) nebo také palilogie (z řeckého palillogiá – opakování řečeného) je básnická figura, která je založena na opakování stejného slova či slovních spojení na konci jednoho a na začátku následujícího verše. Používá se rovněž v rétorice.
Co je to verše
verš básně, písně, v Bibli ap.
Co je to povídka
Povídka je epický literární žánr krátkého či středního rozsahu. Patří mezi fikci a téměř vždy je prozaický, nikoliv veršovaný. Je kratší než román a na rozdíl od něj zachycuje pouze jeden aspekt života či jeden vybraný moment, nikoliv lidský život jako celek.
Co to je epika
Epika, také nazývaná výpravná literatura nebo narativní literatura, je literární druh. Je založena na ději, vyprávění příběhu. Příběh v tomto smyslu znamená záznam událostí v čase, řadu kauzálně spojených prvků. Epika bývá vymezována vůči lyrice a dramatu.
Co je to figura
Figura (zdrobněle též figurka; z lat. fingere, utvářet, vymýšlet, předstírat) může být: postava, např. v umění se může jednat o postavu literární, dramatickou, filmovou, taneční, hudební či výtvarnou apod.
Co je to Romance
Romance jako literární žánr je lyricko-epická báseň, většinou o lásce. Na rozdíl od balad nemá pochmurný nebo tragický děj. Romance v hudbě představuje obvykle volnou lyrickou hudební skladbu.
Co to je novela
Novela (italsky novinka) je epický žánr kratšího nebo středního rozsahu, podobně jako povídka, s níž se někdy zaměňuje. Od povídky a od románu se liší tím, že se soustředí na jeden jednoduchý, ale poutavý a nápaditý příběh.
Co to je žánr
Žánr (fran. genre – druh) je rozdělení konkrétních forem umění podle kritérií relevantních dané formě (např. literární žánr, filmový žánr, fotografický žánr, hudební žánr nebo videoherní žánr). Ve všech odvětvích umění jsou však žánry neurčité kategorie bez pevných hranic a jsou určeny především zažitými konvencemi.
Co je to anafora
Anafora je v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět. Je opakem epifory, u níž se slova opakují na konci verše nebo jiného celku.
Co je to trop
Trop či tropus je úmyslným užitím nějakého jazykového prostředku v přeneseném významu (slovo prase třeba nepoužijeme jako označení zvířete, ale přeneseně jako označení člověka). Jde tedy o nějaké obrazné, vedlejší či odvozené pojmenování.
Co je to balada
Balada je lyricko-epický veršovaný útvar mnohdy s ponurým dějem, ovšem i šťastným, oslavným a většinou nešťastným, někdy až tragickým koncem. Námětem je v mnoha případech provinění člověka, které je potrestáno řízením nadpřirozených bytostí či osudu.
Kdo napsal Poemu
Poemy bývají autobiografické a na milostné téma – převládají lyrické složky nad epickými. Tento žánr byl oblíbený v období romantismu. Mezi známé autory poem patří Alexandr Sergejevič Puškin, George Gordon Byron, Taras Hryhorovyč Ševčenko.
