Kdo vymyslel i y
O výslovnosti původního tvrdého „y“ nás také poučuje Jan Hus, který v roce 1406 píše, že se pokládá špička jazyka za spodní zuby a jazyk se uprostřed obloukovitě zvedne. Naši předci uplatňovali rozdílnou výslovnost obou „i“ všude ve slově, tzn. i na jeho konci.
Kdo zrušil spřežky
Do 15. století se spřežky hojně vyskytovaly i v češtině. O odstranění většiny z nich se zasloužil mistr Jan Hus provedením jazykové reformy. Spřežky ch, dz a dž se zachovaly dodnes.
Kdo s koho vyhraje
Jak ale poznat, že jde v tomto případě o pád čtvrtý Celkem jednoduše, neboť se jedná o to, kdo vyhraje, kdo ostatní porazí – kdo s koho. Tedy kdo porazí koho (co), což je čtvrtý pád a „s“ je správně.
Kdo napsal českou gramatiku
| Beneš Optát, Petr Gzel, Václav Philomathes | |
|---|---|
| Gramatika česká (1533) | |
| edice | Ondřej Koupil |
| předmluva | Ondřej Koupil, Petr Voit |
| grafická úprava | Stará škola |
Proč je v aby tvrdé Y
Vyjmenovaná slova, ve kterých se vždy píše tvrdé Y (včetně slov příbuzných): B: být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, …, kdybych, kdybys, kdyby, …, bytí, živobytí, bývat, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit, bydliště, obydlí, bydlo (tj.
Jaké i y se píše v
V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti: dívka vs. dým, tisk vs.
Kdo vymyslel háčky a čárky
České háčky a čárky loni oslavily významné jubileum – 600. výročí svého vzniku. Přesněji to byla znaménka punctus rotundus a gracilis virgula, jež světlo světa spatřila roku 1406 v latinském spisu De orthographia Bohemica (O pravopisu českém), jehož autorem je snad Mistr Jan Hus.
Co to je pravopis
Pravopis, též ortografie či starším pravopisem orthografie, z řeckého ορθογραφία, což je složenina ze slov ορθος (orthos) „správný“ a γραφος (grafos) „píšící“, je ustálený způsob záznamu zvukové podoby spisovného jazyka systémem grafických znaků.
Kdo s koho puvod
etymologieEditovat
Zkrácení zaniklého rčení „kdo s koho, ten toho“ s významem „ten, kdo je dosti silný na jiného, ten na něj útočí“. Patří k několika málo případům, kde se dochovala předložka s s akuzativem.
Kdo s koho gramatika
Ve frazeologickém spojení kdo s koho (ve smyslu kdo koho/co porazí) píšeme s. Jedná se o starou, dnes již neužívanou vazbu předložky s se 4. pádem. Jak tvrdí pravidla, nejde o jev běžný, vyskytuje se pouze u spojení kdo s koho a být s to.
Jak Oduvodnit pravopis
Jana Skřivánková: Dobrý den, vaše domněnka je správná, slovo výborný je dovozeno od slova vybraný a to právě od slovesa vybrat(i). Žákovi bych zkusila říci, že se jedná o jakousi výjimku (něco jako třeba strávit u psaní předpon s, z),kterou si musíme zapamatovat.
Proč se píše mlít
Sloveso mlít (stejně jako výrazy mletí, mlecí, mleč) pochází z praslovanského *melti. Již ve staré češtině došlo k přesmyku hlásek el (mleti) a zdloužení slabiky na lé (mléti); v ní se pak é zúžilo na í (mlíti). Stejnou změnu můžeme sledovat např. u slovesa třít z praslovanského *terti.
Kdy se píše Ya kdy i
V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti: dívka vs. dým, tisk vs.
Kdy se píše jí a kdy jí
Tvar ji používáme ve 4. pádu jednotného čísla. Tvar jí naopak ve všech ostatních pádech, nejčastěji ve 3. pádu.
Kdy se píše i i
Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)
U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).
Jak se říká Hackum a Carkam
Věta, v níž jsou obsaženy všechna písmena s diakritikou: Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy.
Kdo zavedl háčky
Původ. Háček se vyvinul z tečky, kterou jako novotu pro nahrazení spřežkového psaní palatalizovaných souhlásek psaných "sz", "cz", "rz", "zz" zavedl reformátor Jan Hus jako tzv.
Jaký je rozdíl mezi gramatikou a pravopisem
Jak v rozhovoru s Janou Olivovu docent Štícha vysvětluje, gramatika je soustava pravidel, která se vytvořila přirozeně a spontánně v procesu komunikace, kdežto pravopis je soustava pravidel uměle zavedených.
Kdo zavedl spřežky
Hus ve svém díle navrhl pravopisnou reformu. Chtěl psaný jazyk co nejvíce zpřístupnit běžným uživatelům jazyka, tedy lidem, kteří nebyli tolik vzdělaní. Proto zrušil těžkopádné spřežky a zavedl rozlišovací znaménka: začal psát nad písmena tečky – punctus rotundus a čárky – gracilis virgula.
Odkdy a od kdy
Píšeme správně od kdy nebo odkdy Možná vás to překvapí, ale obě tyto varianty jsou pravopisně správně. Odkdy je podle výkladových slovníků klasifikováno jako zájmeno a příslovce. Od kdy je spojení předložky a zájmena.
Jak se píše s to
Význam tohoto zřídka používaného spojení je „být schopen, dokázat“. Píšeme „být s to“, jedná se totiž o spojení se čtvrtým, nikoli s druhým pádem.
Co znamená být s to
Výraz být s to použijeme, pokud chceme o někom říct, koho nebo co dokáže udělat. Vysvětlení významu nám opět může pomoci s určením pádu: být s to jako koho, co moci udělat – tedy 4. pád. Za spojení být s to často následuje infinitiv slovesa, které vyjadřuje, co daná osoba může nebo je schopna udělat.
Jak se určuje iy
Základní pravidla-I, pokud je podmět rodu mužského životného,-Y, pokud je rodu mužského neživotného,-A, pokud je v množném čísle rodu středního,-Y, pokud je rodu ženského.
Proč je ve slově výborný Y
Slovo výborný píšeme vždy s tvrdým Y po V. Toto slovo totiž obsahuje tvrdou předponu vy-, vý-. Pro zdůvodnění pravopisu se ale musíme trošku vrátit v čase a podívat se na původ tohoto slova. Pokud totiž použijeme klasický postup a odtrhneme od slova výborný předponu vý-, zůstane nám borný, což nic neznamená.
Proč se píše myš s tvrdým Y
Po písmenu (hlásce) m píšeme v kořenech domácích slov y/ý pouze v tzv. vyjmenovaných slovech a ve slovech příbuzných nebo od nich odvozených (např. mýt, umývat, mydlárna). V příponách píšeme i/í (např.
