Jak poznat vztažné zájmeno
Zájmena vztažná připojují vedlejší věty a jsou stejná jako zájmena tázací, navíc zahrnují JENŽ (např. Nevěděl, CO chce). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí, jenž.
Archiv
Co je to vztažná věta
Jsou to věty, které toto podstatné jméno blíže určují, nebo pouze obsahují informaci pro posluchače navíc. V češtině nejčastěji začínají na vztažné zájmeno 'který', v angličtině je nejběžnější vztažné zájmeno WHO pro životná podstatná jména (lidi), a WHICH pro neživotná (věci).
Jaký je rozdíl mezi zájmeny Tázacími a Vztažnými
Zatímco tázací zájmena uvozují otázky a ptáme se jimi na osobu, věc či vlastnost, zájmena vztažná naopak vyjadřují vztah vedlejší věty k nějakému členu věty řídící (většinou k podstatnému jménu).
Archiv
Které zájmeno může být vztažné a tázací
Přehled druhů zájmen
| Druhy zájmen | Příklady |
|---|---|
| tázací | kdo, co, jaký, který, čí |
| vztažná | kdo, co, jaký, který, čí, jenž |
| neurčitá | někdo, něco, nějaký, některý, něčí, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, cokoli, jakýkoli, málokterý, máločí, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, lecjaký, lecčí, ledasco, ledaskdo, ledaskterý, každý, všechen |
ArchivPodobné
Kdo jako vztažné zájmeno
Vztažná zájmena spojují stejně jako spojky a vztažná příslovce souvětí. Mezi vztažná zájmena řadíme zájmena kdo, co, který, jaký, čí, jenž Vedlejší věty, jež připojujeme vztažnými zájmeny a příslovci, nazýváme vztažné (Muž, který včera přijel, … Navštívila místo, kde se narodila.
Kdo a kteří
V tom, že kdo je (dnes) možné jen ve vztažných větách týkajících se neurčité osoby, shoduje se s původním užíváním zájmena který: ale liší se od něho v tom, že který je zájmeno přídavné, kdo podstatné (mohu říci »který člověk cti nemá, jinému jí nedá«, ale ne »kdo člověk…«).
Kdo co jaký který čí jenž
zájmena vztažná (též relativa) – kdo, co, jaký, který, čí, jenž zájmena neurčitá (též indefinitiva) – někdo, nějaký, některý, leckdo, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva-, bůhví-, apod.)
Kdo co jaký ktery či
Druhy zájmen
| druhy zájmen | příklady |
|---|---|
| tázací | kdo, co, jaký, který, čí |
| vztažná | kdo, co, jaký, který, čí, jenž |
| neurčitá | někdo, něco, nějaký, některý, něčí, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, cokoli, jakýkoli, málokterý, máločí, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, lecjaký, lecčí, ledasco, ledaskdo, ledaskterý, každý, všechen… |
Jaký druh zájmena je náš
zájmena přivlastňovací (též posesiva) – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj. zájmena ukazovací (též demonstrativa) – ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.
Jaký druh zájmena je toho
Zájmena ukazovací slouží k označení něčeho nebo ukázání na něco (např. TOHLE auto, TA židle). Příklady: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.
Jak poznat druhy zájmen
Druhy zájmenosobní (on, já, ty)přivlastňovací (náš, jejich, vaše)ukazovací (ten, ta, to)tázací (kdo, co, který)vztažná (kdo, co, jenž)neurčitá (kdokoli, cosi, každý, všichni)záporná (nikdo, nic, žádný)
Jak se poznají zájmena
Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž. Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).
Jak určit zájmena
Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž. Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).
Jak vysvetlit zájmena
Druhy zájmenZájmena osobní zastupují jména osob/zvířat (např.Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např.Zájmena ukazovací slouží k označení něčeho nebo ukázání na něco (např.Zájmena tázací se používají v otázkách pro zjištění nějaké informace (např.
Který která Které
skloňováníEditovat
| číslo | jednotné | |
|---|---|---|
| pád \ rod | mužský životný | ženský |
| nominativ | který | která |
| genitiv | kterého | které |
| dativ | kterému | které |
Kterou je zájmeno
zájmena vztažná (též relativa) – kdo, co, jaký, který, čí, jenž zájmena neurčitá (též indefinitiva) – někdo, nějaký, některý, leckdo, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva-, bůhví-, apod.)
Který vztažné zájmeno
Mezi vztažná zájmena řadíme zájmena kdo, co, který, jaký, čí, jenž Vedlejší věty, jež připojujeme vztažnými zájmeny a příslovci, nazýváme vztažné (Muž, který včera přijel, … Navštívila místo, kde se narodila.
Jaké zájmeno je ti
Zájmeno ti – osobní (Podal ti knihu.) X zájmeno ukazovací (Ti to ale umí.) Zájmeno jeho – přivlastňovací (Jeho kniha se nám líbila.)
Jaké je zájmeno tebe
Místo zájmena já použijemeve větě ukazovací zájmeno TY (TEBE, TOBĚ).
Jaké jsou druhy zájmen
Druhy zájmen
| druh zájmen | zájmena |
|---|---|
| TÁZACÍ | kdo co jaký který čí (+ přípona -pak -že) |
| VZTAŽNÁ | kdo, co, jaký, který, čí, jenž |
| NEURČITÁ | viz schéma pod tabulkou |
| ZÁPORNÁ | nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný |
Co jsou druhy zájmen
Druhy zájmen
| druhy zájmen | příklady |
|---|---|
| osobní | já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se |
| přivlastňovací | můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj |
| ukazovací | ten, tenhle, tento, onen, takový, týž, tentýž, sám |
| tázací | kdo, co, jaký, který, čí |
Koho co on
Cvičení
| 1. pád | nominativ | Kdo Co |
|---|---|---|
| 3. pád | dativ | Komu Čemu |
| 4. pád | akuzativ | Koho Co |
| 5. pád | vokativ | Oslovujeme, voláme |
| 6. pád | lokál | O kom O čem |
Koho co jí
Ji ni X jí ní
| 1. pád (kdo, co) | ona |
|---|---|
| 3. pád (komu, čemu) | jí, ní |
| 4. pád (koho, co) | ji, ni |
| 5. pád (oslovujeme, voláme) | – |
| 6. pád (o kom, o čem) | ní |
Jak poznat mě a mně
Nahraďte v každé větě zájmeno já zájmenem ty.
Tam, kde řeknete tě, patří kratší mě, tam, kde můžete říct tobě, je správný delší tvar mně. Případné tebe lze nahrazovat méně obvyklým mne.
Co to jsou pády
Pád je morfologická kategorie jejich proměn, často koncovkou, kterou flexivní jazyky obvykle vyjadřují vztah jmen (nomin, tj. podstatných a přídavných jmen, zájmen a číslovek) ke slovesu či jiným větným členům. Na příklad čeština rozlišuje 7 pádů.
