Kdy a kde vznikla dekadence
Pojem dekadence se objevil ve středověké latině, odkud přešel do většiny národních jazyků. Od raného novověku byl spojován zejména s představou kulturního a společenského úpadku, který podle historiků 18. a 19. století vedl k rozpadu Římské říše.
Kdo patril do dekadence
dekadence – chtěli ničit stávající svět, do popředí kladou animalitu (dávají průchod pudům, vášním), odmítají náboženství, na druhé straně píší o křesťanských světech. Všímají si osob, které dosahují zvláštních duševních stavů – šílenství g tvoří linii dekadentní tvorby, další tvoří vizionářská poezie.
Jak se dekadence projevuje v literatuře
V literatuře se dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcismem. K životu dekadentů se často vázalo bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol. V českých poměrech byla dekadence pociťována zvlášť tíživě.
Co je to dekadentní poezie
Dekadence (literatura) – Wikipedie
V širším smyslu však může být jako dekadentní popsáno jakékoliv literární dílo vnímané jako úpadkové, bez společenské funkce či přímo protispolečenské – pojem přitom může sloužit jako hanlivý odsudek, ale také neutrální označení.
Jak poznat dekadenci
století kladly důraz na individualitu, dokonalost, umělost a rafinovanost, čisté umění vytvářené pro umění samo (lartpourlartismus), aristokratičnost a neobvyklou sexualitu, ale také tragickou lásku, osamění, šílenství, degeneraci a smrt.
Co je to dekadentní
Dekadence (z lat. de-cadentia od cadere, padat) znamená úpadek, rozpad; odtud přídavné jméno dekadentní, úpadkový.
Co je dekadence
Slovník spisovného jazyka českého uvádí dva významy výrazu dekadence. Za prvé je to obecně úpadek, upadání a úpadkovost a za druhé "umělecký směr v literatuře a umění na konci 19. a na začátku 20. století".
Co je to dekadence v literatuře
Dekadence (z latinského: de-cadentia od cadere, padat) znamená úpadek, rozpad; odtud přídavné jméno dekadentní, úpadkový. Název dekadence se spojoval s obdobím úpadku a rozpadu Římské říše. Od poloviny 19. století se užívá i jako označení různých uměleckých proudů, vycházejících z romantismu.
Co to je impresionismus
Impresionismus je umělecký směr, který vznikl v druhé polovině 19. století. Byl reakcí na ateliérovou malbu, jeho cílem je malba v přírodě (plenér), kde se pokouší zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle, neopakovatelné chvíle, okamžik duševního rozpoložení (imprese = dojem).
Co je realismus v literatuře
REALISMUS – spisovatelé zobrazují ve svých dílech skutečnost takovou, jaká opravdu je. Liší se od romantismu, kde si spisovatelé vybírali určité jevy a odtrhávali je od skutečného života.
Jak poznat impresionismus
Impresionismus je umělecký směr, který vznikl v druhé polovině 19. století. Byl reakcí na ateliérovou malbu, jeho cílem je malba v přírodě (plenér), kde se pokouší zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle, neopakovatelné chvíle, okamžik duševního rozpoložení (imprese = dojem).
Kdo je otec impresionismu
Monet je pravý otec impresionismu. Jeho dílo může sloužit jako školní příklad impresionistického stylu, názoru a techniky, přestože ve svém pozdním díle impresionismus překonává osobitým expresívním projevem. Předmětem jeho zájmu byly různé přírodní jevy, zejména světelné efekty.
Jak dlouho trval impresionismus
Impresionismus je umělecký směr přelomu 19. a 20. století.
Kdo patril do realismu
Důležité spisovatele realismu a jejich díla najdete v jednotlivých kapitolách podle států: Realismus ve Francii (Balzac, Flaubert, Zola, Maupassant) Realismus v Anglii (Brontëová Charlotte, Brontëová Emily, Dickens, Shaw, Stevenson, Doyle, Carroll, Kipling) Realismus v Rusku (Gogol, Tolstoj, Dostojevskij, Čechov)
Kdo vymyslel realismus
V umělecké a literární kritice se termín realismus systematicky objevuje od poloviny 19. století, kdy jej jako označení svého jednoduše formulovaného a protiromanticky zaměřeného programu začali používat malíř Gustave Courbet a spisovatel a kritik Champfleury.
Jak jdou za sebou literární směry
LITERÁRNÍ SMĚRYRenesance a humanismus (14.-17. století)Baroko (2. pol. století – 80. léta 18.Klasicismus (2. pol. století– 18. století)Osvícenství (18. století)Preromantismus (od pol. století)Národní obrození (70. léta 18. století – 50.Romantismus (1. pol. století)Realismus a naturalismus (2. pol. století)
Co navazuje na impresionismus
Externí odkazy
| Umělecký sloh | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Historismus | Impresionismus | Nástupce: Naturalismus |
Co zobrazuje realismus
Realismus (z latinského realis = věcný, skutečný, od res = věc) označuje různé směry, názory a postoje, které různým způsobem zdůrazňují „věcnost“, respekt člověka vůči skutečnosti, úsilí o správné poznání věcí samých: ve filosofii.
Na co navazuje realismus
Na realismus navazuje literární směr zvaný naturalismus – ten se snaží popisovat nezkreslenou realitu, často pesimistickou – chudoba, nemoc, smrt, stáří atd. Důraz klade na přesné líčení reality i za cenu, že je ošklivá.
Co bylo před renesanci
Renesance navazuje na středověk a završuje ho, současně se však vůči vrcholně středověkým fenoménům, zejména vůči scholastice a gotickému slohu, vymezuje. Ekonomický rozvoj západní a jižní Evropy umožnil v tomto období rozkvět umění, především malířství, sochařství a architektury.
Který sloh je nejstarší
Románský sloh
Slovo romanus, ze kterého vychází pojmenování nejstaršího stavebního slohu, znamená v překladu římský.
Kdo patří do realismu
Důležité spisovatele realismu a jejich díla najdete v jednotlivých kapitolách podle států:Realismus ve Francii (Balzac, Flaubert, Zola, Maupassant)Realismus v Anglii (Brontëová Charlotte, Brontëová Emily, Dickens, Shaw, Stevenson, Doyle, Carroll, Kipling)Realismus v Rusku (Gogol, Tolstoj, Dostojevskij, Čechov)
Jak poznam renesanci
Znaky renesance:
Typické byly štuky, sgrafito, mramorové obklady. Rytmus a symetrie – Fasády jsou členěny římsami, sloupy, pilastry či arkádovými ochozy. Půdorys je většinou pravoúhlý. Renesanční stavby jsou pro člověka mnohem lépe uchopitelnější, což je pravděpodobně i důsledek symetrie a rytmického členění.
Kdo vymyslel renesanci
Zatímco se dosud zobrazovaly středověké náboženské náměty, nyní se umělci zaměřovali na zobrazování skutečného života. Iniciátorem renesanční architektury byl Filippo Brunelleschi /1377 – 1446/ – vytvořil kopuli florentského dómu – symbol renesance.
Jak poznat renesanční stavbu
Znaky renesance:
Typické byly štuky, sgrafito, mramorové obklady. Rytmus a symetrie – Fasády jsou členěny římsami, sloupy, pilastry či arkádovými ochozy. Půdorys je většinou pravoúhlý. Renesanční stavby jsou pro člověka mnohem lépe uchopitelnější, což je pravděpodobně i důsledek symetrie a rytmického členění.
