Kdy je some a any
Ve většině anglických vět se používá „any“, ale pokud jde o věty, kde nabízíte něco někomu nebo prosíte o něco, tak se použije „some“.
Archiv
Kdy se používá Any v angličtině
Množné číslo v angličtině ve spojení s "Any" – žádný, nějaký
"Any" se používá v množném čísle podstatných jmen a s nepočitatelnými podstatnými jmény V ZÁPORECH (ŽÁDNÝ) A OTÁZKÁCH (NĚJAKÝ). "Any" lze také použít ve větě kladné a to v případě, že ho použijeme jako složeninu (kamkoliv, kdykoliv,…).
ArchivPodobné
Co znamená v angličtině Some
nějaký, některý, několiku počitatelných i nepočitatelných podst. jm. Some people think …
Kde se píše some a any
Ukázali jsme si, že some (a složené tvary something atp.) se používá v kladných oznamovacích větách, any (a složené tvary anythingatd.) v otázkách a záporných větách.
Kdy se pouziva A Little
Anglické „A little“ v češtině znamená „trocha“. A „little“ do češtiny překládáme jako „málo“. „A little“, „little“ se v angličtině používají u nepočitatelných podstatných jmen v množném čísle. We have little milk.
Jak se tvoří množné číslo v angličtině
Množné číslo (Plural) podstatných jmen vytvoříme jednoduše přidáním koncovky-s k podstatnému jménu.
Jaký je rozdíl mezi how much a How Many
MUCH se používá jen u nepočitatelných podstatných jmen, MANY pouze u počitatelných! I don't have many friends. There aren't many students in our school. There isn't much time.
Kdy se pouziva lot of a lots of
Výraz lots/'lɒts/ se v neformální angličtině používá také velice často. Rozdíl mezi a lot of a lots of je asi stejný, jako rozdíl mezi českými výrazy spousta a spousty. Lots of je opět možné použít jak u počitatelných tak i nepočitatelných podstatných jmen: I've got lots of money.
Co je to plurál
Standardním latinským označením množného čísla je termín plurál, který pochází z latinského plures a znamená více; zkratka je obvykle pl.
Co se určuje u podstatných jmen
V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný. Rod podstatného jména zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO (ten pes – rod mužský, ta žena – rod ženský, to dítě – rod střední).
Kdy se píše much a many
„Much“ a „many“ používáme v záporných větách a otázkách. Jejich použití v kladné oznamovací větě je velmi neobvyklé. Zatímco MUCH se používá s nepočitatelnými podstatnými jmény, MANY s počitatelnými podstatnými jmény.
Co je to Singular
Jednotné číslo (singulár, lat. [numerus] singularis, zkráceně sg.) je gramatická kategorie, která označuje skutečnost, že se jedná o jeden kus. Používá se jak u jmen (podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno), tak u sloves.
Jak se poznají podstatná jména
Podstatné jména jsou ohebný slovní druh. Podstatná jména označují mimo jiné názvy osob, zvířat, rostlin, věcí, vlastností, dějů, činností, pocitů, vědních oborů a školních předmětů. Příklady podstatných jmen: pes, Jana, strom, krabice, láska, Antarktida, matematika, mouka, radost, plavání.
Jak poznám podstatné jméno ve větě
Podstatná jména poznáme také podle toho, že si na ně můžeme ukázat: TEN, TA, TO, případně TI, TY a TA. Například: ten medvěd, ta medvědice,to medvídě, ti medvědi, ty medvědice a ta medvíďata. Zároveň patří mezi ohebné slovní druhy, to znamená, že mohou měnit svůj tvar, jinými slovy dají se skloňovat.
Jaký je rozdíl mezi how many a How much
MUCH se používá jen u nepočitatelných podstatných jmen, MANY pouze u počitatelných! I don't have many friends. There aren't many students in our school. There isn't much time.
Koho co pád
Cvičení
| 1. pád | nominativ | Kdo Co |
|---|---|---|
| 3. pád | dativ | Komu Čemu |
| 4. pád | akuzativ | Koho Co |
| 5. pád | vokativ | Oslovujeme, voláme |
| 6. pád | lokál | O kom O čem |
Co je to abstraktní a konkrétní
To jsou konkrétní objekty a jevy, k jejichž poznání dospělo vědecké bádání (ultrazvuk, baktérie, atom). Abstraktní jsou substantiva, jež označují vztahy, stavy, vlastnosti a děje míněné jako samostatně existující entity, samostatně existující substance.
Jak se ptáme na zájmena
Ptáme se na ně JAKÝ, KTERÝ, ČÍ 3. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují (přivlastňují, ukazují). Poznáme je tak, že si zkusíme za zájmeno dosadit slovo, které zastupuje (její sešit → Lenčin sešit, my → já a Pavel).
Kdy je much a kdy many
„Much“ a „many“ používáme v záporných větách a otázkách. Jejich použití v kladné oznamovací větě je velmi neobvyklé. Zatímco MUCH se používá s nepočitatelnými podstatnými jmény, MANY s počitatelnými podstatnými jmény.
Co je to Ablativ
Ablativ (česky též odlučník) je označení pro mluvnický pád, jenž se jako jediný pád z původních osmi praindoevropských pádů v češtině (ani v ostatních slovanských jazycích) nedochoval. Dochoval se v arménštině, latině, romštině a sanskrtu.
Jaký pád je v parku
skloňováníEditovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| dativ | parku | parkům |
| akuzativ | park | parky |
| vokativ | parku | parky |
| lokál | parku | parcích |
Jak dělíme podstatná jména
Vypiš pouze podstatná jména:
Podstatná jména můžeme rozdělit na konkrétní a abstraktní. Podstatná jména, která označují osoby, zvířata a věci, něco, co je tvořeno hmotou, jsou podstatná jména konkrétní. Podstatná jména, která označují vlastnosti a děje, tedy to, co je nehmotné, se nazývají podstatná jména abstraktní.
Jak poznat Pomnožná podstatná jména
Jako jména pomnožná označujeme podstatná jména, která mají pouze nebo převážně tvary množného čísla, přičemž svými tvary mohou označovat jak množství, tak jednotlivinu (např. záda, plavky, nůžky).
Kterou je zájmeno
zájmena vztažná (též relativa) – kdo, co, jaký, který, čí, jenž zájmena neurčitá (též indefinitiva) – někdo, nějaký, některý, leckdo, lecco, něčí, něco – jsou tvořena pomocí kombinace předpony (ně-, lec-, leda-, kde-, málo-, málokdy užívané zřídka-, sotva-, bůhví-, apod.)
Jaký druh zájmena je nám
Přehled druhů zájmen
| Druhy zájmen | Příklady |
|---|---|
| osobní | já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se |
| přivlastňovací | můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj |
| ukazovací | ten, tenhle, tento, onen, takový, týž, tentýž, sám |
| tázací | kdo, co, jaký, který, čí |
