Jak poznat přídavná jména tvrda?

Jak se od sebe liší přídavná jména tvrdá a Mekka

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Jak poznat druh přídavného jména

Přídavná jména jsou ohebný slovní druh. Označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy vlastnictví. Příklady přídavných jmen: starý, pěkný, dlouhá, Petrův, bobří, odvážná, chorvatský. Přídavná jména dělíme tvrdá, měkká a přivlastňovací (viz druhy přídavných jmen).
Archiv

Jak si ukazujeme na přídavná jména

Ukazujeme na ně: TEN – pes, TA – žena, TO – kuře. osob (Petr, bratr, ježibaba, žena, Michal), • zvířat (kočka, sova, želva, žirafa, surikata), • věcí (konev, kniha, culík, letadlo, telefon), • vlastností (trpělivost, výška, hloupost, chytrost), • dějů (spánek, běhání, spadnutí, utopení).

Jak poznám měkké přídavné jméno

Měkká přídavná jména – jsou zakončena zpravidla na „i“, a to proto, že se skloňují podle vzoru jarní (tzv. měkký vzor). Poznáme je především tak, že při změně rodu se tvar přídavného jména nezmění (tzn. v mužském, ženském i středním rodě bude tvar přídavného jména úplně stejný).
Archiv

Jak procvičit přídavná jména

Můžeme postupovat dvěma způsoby:Žáci jednotlivě nebo ve skupinkách zapisují co nejvíc přídavných jmen i s jejich opaky ( například hezký – ošklivý, škaredý).Žáci na papír napíší několik přídavných jmen, ke kterým je potřeba vymyslet slova opačného významu.

Jak se ptát na přídavná jména

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů označených podstatným jménem. Shodují se s nimi v pádě, čísle a rodě. Ptáme se na ně otázkami jaký/á/é, který/á/é, čí

Jak Delime přídavná jména

Přídavná jména v češtině dělíme na tvrdá (skloňujeme podle vzoru mladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen můžeme tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový – hladov, šťastný – šťasten, které se však užívají jen v 1. a výjimečně 4. pádě.

Jak se ptám na přídavná jména

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů označených podstatným jménem. Shodují se s nimi v pádě, čísle a rodě. Ptáme se na ně otázkami jaký/á/é, který/á/é, čí

Co je to přídavné jméno tvrdé

Tvrdá přídavná jména – jsou často zakončena na „y“, ale ne vždy! Skloňují se podle vzoru mladý, který je označován jako tzv. tvrdý vzor. Vždy je spolehlivě poznáme tak, že mění svůj tvar podle rodů: milý chlapec, milá dívka, milé dítě – stejně jako mladý: mladý muž, mladá žena, mladé dítě.

Jak se ptame na přídavné jméno

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů označených podstatným jménem. Shodují se s nimi v pádě, čísle a rodě. Ptáme se na ně otázkami jaký/á/é, který/á/é, čí

Kdy se píše Ovi a ovy

Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.

Jak určit pád u přídavného jména

Pády u přídavných jmennominativ. Kdo Co Chlupatá kočka.genitiv. (bez) Koho Čeho Chlupaté kočky.dativ. (ke) Komu Čemu Chlupaté kočce.akuzativ. (pro) Koho Co Chlupatou. kočku.vokativ. Oslovujeme/Voláme. Chlupatá kočko!lokál. (o) Kom Čem Chlupaté kočce.

Jaké i se píše pánovi

Je-li koncovka u podstatného jména dle vzoru pán a muž ve 3. a 6. pádě, píšeme v ní vždycky měkké i -ovi.

Jaké i se píše dědečkovi

Vždy píšeme v koncovce -OVI měkké I.

(Zpravidla se totiž jedná o vzor pán, muž, případně předseda.) Podej ten sešit Honzovi. Pojedeme na prázdniny k dědečkovi.

Jak se píše Ovi ovy

Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.

Jak se píše pánovi

Koncovka ‑ovi je běžná u obecných podstatných jmen a vlastních jmen skloňovaných podle vzoru „pán“ a u vlastních jmen skloňovaných podle vzoru „muž“ zvláště v případě, stojí‑li samostatně: dej to tomu pánovi u okna, mechanikovi se to nelíbilo, jdu k doktorovi, zavolej Richardovi, ozvi se Mojmírovi, Pavlovi, zavolej …